Volební program Strany Práv Občanů

PEVNÉ ČESKÉ KOŘENY

 

Svobodný občan, který zná a uplatňuje svá práva a který ctí a respektuje své povinnosti, je základním kamenem státu.

Jeho majetek je nedotknutelný, pokud neporušil zákon. Jeho práva jsou nedělitelná a jejich omezení je možné pouze tehdy, porušil-li občan zákon.

Stát je tvořen občany, kteří mu svěřují takové funkce, které může zajistit lépe, než by toho dosáhli jednotliví lidé nebo skupiny lidí bez formální opory v podobě státu.

Stát je garantem práva občanů na vnitřní bezpečnost, organizuje systém moci soudní a výkonné. Tento systém nelze privatizovat.

Zajišťuje vnější bezpečnost, navazuje vztahy s jinými státy, uzavírá s nimi smlouvy a dohody.

Je garantem nedotknutelnosti soukromého majetku, svobody podnikání, přiměřené regulace tam, kde je nutná a efektivní.

Stát garantuje a organizuje penzijní (sociální) a zdravotní systém. Je-li to výhodnější, může část těchto služeb občanům zajišťovat i prostřednictvím soukromých subjektů.

Při své činnosti dbá na dodržení rovnosti občanů i podnikatelských subjektů před zákony.

Stát vybírá daně a inkasuje jiné platby či poplatky, jejichž výnos je jeho příjmem. Část těchto příjmů používá na pomoc potřebným a lidem v nouzi tak, aby nepřízeň osudu nebyla důvodem ztráty lidské důstojnosti.

Hlavním smyslem veškeré politiky Strany Práv Občanů je zajištění práv a jistot občanů a řešení jejich každodenních problémů. Za zcela zásadní považujeme nabídku práce všem, kteří pracovat chtějí, bez rozdílu, zda bydlí v malé vesnici nebo ve městě.

Podporujeme české zemědělce a český zpracovatelský průmysl tak, aby přidaná hodnota vznikající při výrobě finálních produktů zůstala „doma" v Česku.

Podporujeme tak přirozené pevné české kořeny naší státnosti.

 

„Pevné české kořeny" je i název programukterý předkládá Strana Práv Občanů veřejnosti:

 

 

Demokracie a právní stát

Více než čtvrt století od revolučních změn ukázaly, že nestačí lidská práva jen deklarovat. Je nutné je pojmout jako program hodný uskutečnění. Lidská práva nedokáže ochránit nikdo shora, a proto by občané měli  mít konečně možnost spravovat tuto zemi v mnoha směrech přímo, prostřednictvím přímé demokracie. 

Jako zásadní problémy se stále jeví:

  • nízká odolnost veřejných činitelů a úředníků vůči korupci. To je spojeno s neprincipiálním přístupem některých vlád, odpovědných orgánů, ale někdy i některých medií, což podlamuje důvěru veřejnosti v demokracii. Pomalé odhalování a trestání zneužívání pravomocí veřejného činitele, arogance a nekompetentnost vybraných jedinců je tolerována, bagatelizována a někdy i chválena,
  • přílišná nadvláda politických stran nad občany. Ta se projevuje tím, že politické strany na svých kandidátkách stanoví pořadí kandidátů na takzvaných volitelných místech, které může volič jen velmi obtížně změnit. Prosazujeme proto tzv. panašování, což je způsob voleb, při němž může volič hlasovat pro kandidáty napříč kandidátními listinami,
  • oblast lidských práv. Ta jsou universální a nedělitelná. Jsme si ale vědomi faktu, že různé existující kultury ve světě nesdílejí stejné hodnoty se stejnou intenzitou. Odmítáme vnucování našeho pojetí lidských práv jiným kulturám a jiným společnostem, odmítáme se cítit nadřazeni nad ostatní lidská společenství. Naopak budeme plně respektovat jiné kulturní a společenské zvyklosti. Totéž ale požadujeme od ostatních vůči evropskému pojetí lidských práv a demokracie s jednou výjimkou. Odmítáme vizi multikulturalismu pro kultury, které chtějí žít v Evropě, ale nechtějí se přizpůsobit,
  • nepravdivé a někdy i podvodné informování občanů o nejrůznějších oblastech. Budeme proto navrhovat změny v příslušných zákonech s cílem zvýšit odpovědnost jednotlivců, podnikatelských subjektů, ale i médií za pravdivost sdělovaných informací,
  • okrádání ve veřejném i soukromém sektoru. Podporujeme přijetí účinného zákona o prokázání původu příjmů a majetku. A pokud bude přijat, aby byl v praxi důsledně aplikován.

Referendum a volební systém

Připravíme návrhy zákonů, které vhodným způsobem posílí přímou demokracii v ČR. Jsme proti pouhým populistickým gestům a nerealizovatelným projektům v této oblasti.

Dáme větší prostor samotným občanům prostřednictvím institutu obecného referenda snížením nutné účasti na 25% pro jeho konečnou platnost.

Z důvodu potřeby přiblížit poslance voliči navrhneme, aby ve volbách do PS PČR byl počet volebních okrsků zvýšen z dnešních 14 na 35. Budeme prosazovat posílení práva voliče-občana výrazněji zasahovat do pořadí na kandidátních listinách politických stran. Jako cestu vidíme snížení preferenčního procenta ve volbách do Poslanecké sněmovny i volbách do místní samosprávy a Evropského parlamentu ze současných 5% na 3%. Tuto změnu propojíme s možností volit osobnosti napříč kandidátkami nejenom při komunálních, ale i při krajských a parlamentních volbách.   

Přímá volba starostů, primátorů a hejtmanů

SPO se otázkou fungování veřejné správy zabývá již dlouhodobě. Nejznámější prioritou v této oblasti je po zavedení přímé volby prezidenta také zavedení přímé volby starostů, primátorů a hejtmanů a zároveň také jejich odvolatelnosti.

Přímá volba starostů, primátorů a hejtmanů patří k dlouhodobým cílům SPO. V rámci této důležité demokratické změny je třeba vyřešit mnoho problémů, např. jaký dopad bude mít zavedení přímé volby starosty, primátora a hejtmana na vztah starosty, primátora a hejtmana k občanům obce a kraje, tj. na míru participace občanů obce a kraje na fungování samosprávy obce, na vztah starosty, primátora, hejtmana a rady obce či kraje a další možné praktické důsledky tohoto modelu.

Nejdůležitější otázky samosprávy obce a kraje jsou zákonem vyhrazeny k rozhodnutí zastupitelstvu, zbývající jsou pak vyhrazeny, resp. svěřeny radě. I když všeobecné právní povědomí přisuzuje starostovi, primátorovi a hejtmanovi rozsáhlá oprávnění, spíše opak je skutečností. Starostovi, primátorovi a hejtmanovi zákon mnoho kompetencí v oblasti samostatné působnosti nesvěřuje. Nález Ústavního soudu z července 2001, konstatuje že "starosta obce podle dřívější ani současné úpravy nemohl a nemůže vytvářet sám vůli obce."

Trochu jinak to funguje na malých obcích, kde se nevolí rada obce a kde starosta vykonává většinu jí svěřené působnosti. V současné době ovšem i malé obce mají možnost ustanovit radu obce. Často k tomu přistupují proto, aby se eliminovali některé nedobré zkušenosti s koncentrací rozhodovacích pravomocí, které jsou jinak svěřeny radě obce, v rukou starosty, což je argument, který v diskusích o možných důsledcích přímé volby starostů nelze nebrat v úvahu.

Pro SPO je důležité vyřešit otázku, jak by se přímá volba starosty, primátora a hejtmana projevila na jejich postavení ve vztahu k ostatním orgánům obce a kraje. I když přímá volba starosty, primátora či hejtmana občany obce a kraje nemusí nutně znamenat rozšíření jejich kompetencí, bylo by to logické. Přímou volbou by starosta, primátor a hejtman získali silný mandát, mohli by odvážněji plnit volební program, protože by se zvýšily jejich pravomoce ve vztahu k pravomocím rady obce a kraje.

Pokud by přímo volený starosta, primátor a hejtman zůstali vybaveni jen těmi pravomocemi, které jim svěřuje stávající zákon o obcích, mohli by paradoxně na tom být mnohdy hůře než dnes. Budou-li rozhodující kompetence v oblasti samostatné působnosti i nadále v rukou zastupitelstva a rady, pak by starosta, primátor a hejtman mohli jen obtížně uskutečňovat volební program, s nímž byli zvoleni. Byli by i nadále závislí na vůli zastupitelstva, resp. rady, což by bylo ještě komplikovanější při případné odlišné politické příslušnosti starosty, primátora a hejtmana na straně jedné a (většiny) členů rady, resp. zastupitelstva. Bylo by vhodné, aby přímo volený starosta, primátor a hejtman byli členy zastupitelstva a rady obce. Na Slovensku, kde jsou starostové či primátoři již nyní voleni přímo, je orgánem obce jen zastupitelstvo a starosta. Rada pak funguje jen jako iniciativní, výkonný a kontrolní orgán zastupitelstva, resp. poradní orgán starosty bez rozhodovacích pravomocí v oblasti samosprávy obce.  

Dokončení reformy územní veřejné správy

Od roku 2000 proběhlo několik etap reformy územní veřejné správy. Mezi dvě nejdůležitější změny patří vnik samosprávných krajů v rámci první fáze reformy a vznik obcí s rozšířenou působností (současně zanikly okresní úřady) v rámci druhé fáze reformy. Hlavním cílem této reformy bylo přiblížit výkon veřejné správy občanům a zvýšit efektivnost veřejné správy. Tyto cíle byly splněny pouze částečně, a proto SPO bude prosazovat následující kroky.

  • V prvé řadě budeme navrhovat k realizaci pouze ta opatření, která povedou především ke zvýšení efektivnosti veřejné správy z dlouhodobého hlediska.
  • Dále je nutné zabezpečit skladebnost územního členění veřejné správy, což povede k větší přehlednosti veřejné správy pro fyzické a právnické osoby, které využívají jejich služeb. Nyní máme dva typy krajů - čtrnáct samosprávných a osm administrativně-správních, podle kterých jsou např. organizovány soudní orgány. Dle našeho názoru, by základní územní jednotkou měl být správní obvod obcí s rozšířenou působností. Rozhodování v přenesené působnosti bude probíhat především na obcích s rozšířenou působností, čímž dojde ke zvýšení kvality výkonu veřejné správy.
  • Velkým problémem České republiky je vysoký počet obcí (6253) a s tím související roztříštěnost územní veřejné správy. SPO bude navrhovat taková řešení, která umožní zachovat samosprávu i v malých obcích, ale zároveň umožní efektivnější správu území např. společné úřady. Nejedná se o tzv. střediskové obce, které se v praxi neosvědčily. Budeme se zasazovat o minimalizaci výkonu přenesené působnosti na obcích se základní působností, která tyto malé obce neúměrně zatěžuje, a tím otevřeme obcím prostor především pro jejich samosprávné funkce.
  • Současně budeme prosazovat sjednocení působnosti orgánů státu v území s přijatými územními změnami. Naším cílem je, aby v České republice existovala třístupňová případně čtyřstupňová územně správní struktura. Výkon jednotlivých kompetencí by měl být v stanoveném rozsahu realizován na úrovních obec - obec s rozšířenou působností - kraj, případně obec - obec s pověřeným úřadem - obec s rozšířenou působností - kraj.

Změny ve financování veřejné správy

V otázce financování veřejné správy budeme vycházet ze stávajícího zákona o rozpočtovém určení daní, ovšem budeme navrhovat opatření k posílení vlastních příjmů obcí. Zároveň je třeba zavést takový model financování, který odstraní nedostatky současného způsobu financování spočívajícího v neefektivitě a netransparentnosti rozdělení finančních prostředků. V současné době jsou zejména malé obce závislé na různých dotacích, při budování finančně náročné infrastruktury. To je v rozporu s některými články Evropské charty místní samosprávy.

Také se zasadíme o změnu výpočtu výše příspěvku na výkon státní správy, tak aby pokrýval skutečné náklady na výkon těchto činností. Nový model financování by měl jednoznačně určit, co stát bude po územních samosprávách požadovat, v jaké kvalitě a jakou částku za tuto službu zaplatí. Vzhledem k složitosti problematiky financování obcí, bude tato oblast popsána v samostatné kapitole.

Modernizace a elektronizace veřejné správy

V oblasti modernizace a elektronizace veřejné správy došlo v posledních deseti letech k výrazným kvalitativním změnám. Metody řízení kvality (CAF, Benchmarking, místní Agenda 21, ISO a či Balanced Scorecard) ve veřejné správě jsou aplikovány převážně na lokální či regionální úrovni veřejné správy, především na základě spontánního zájmu municipalit o zvyšování kvality řízení veřejné správy. Na úseku státní správy implementace těchto metod prakticky neprobíhá.

  • SPO bude podporovat zavádění těchto moderních manažerských metod řízení minimálně na úrovni obcí s rozšířenou působností.
  • V oblasti vzdělávání úředníků územních samosprávných celků snížíme počet zkoušek zvláštní odborné způsobilosti, aby byla větší zástupnost jednotlivých úředníků.
  • Také budeme prosazovat programy zaměřené na vzdělávání zvolených zastupitelů, s možností povinného vzdělávání uvolněných funkcionářů územních samospráv.

V oblasti elektronizace veřejné správy budeme podporovat a rozvíjet všechny úspěšné projekty jako je např. Czech POINT nebo základní registry. Jsme přesvědčeni, že rozvoj elektronické veřejné správy hraje důležitou roli nejen při zefektivnění výkonu veřejné správy, ale v poskytování veřejných služeb jako celku. Hlavním cílem je přiblížit veřejnou správu občanům např. tím, že si většinu věcí vyřídí z domova přes internet. S tím také souvisí snižování míry byrokratické zátěže, ke které chceme přistupovat komplexně z různých pohledů - z pohledu veřejné správy, občanů, podnikatelů či neziskových organizací

Justice

Podporujeme iniciativy směřující k povinnému zveřejňování všech smluv uzavřených vládními a státními institucemi.  Zajistíme, že veškeré informace o výdajích veřejných rozpočtů budou zveřejněny na internetu a stejně tak majetková přiznání. Prosadíme zabavení (stoprocentní zdanění) majetku bez doloženého původu. 

SPO bude prosazovat takový soudní systém, který zajistí předvídatelnost rozhodování soudů,  zvýšení jeho efektivity,  lepší dostupnost právní ochrany i nemajetným občanům.

Podpora návratu právního státu

Budeme prosazovat motivaci soudců a policistů k tomu, aby nepodléhali nástrahám korupčního jednání a rozhodovali čestně a objektivně. Zastavíme aroganci moci, která ponižuje obyčejné občany při jednání s úřady, vrátíme na úřady morálku a slušnost.

Zasadíme se nekompromisně o dotažení metody „padni komu padni" a budeme dbát o zamezení politických tlaků na soudy a policii. Vedle toho je naším cílem mít policisty především v terénu, ne v kancelářích.

Současný soudní systém je pomalý a málo efektivní, a proto je naším hlavním cílem prosadit jeho zásadní reformu včetně dotvoření struktury soudů podle krajského správního systému. Chceme zvýšit odpovědnost soudce a jeho pomocných sil za rychlost a kvalitu rozhodování, chceme posílit vliv judikatury v soudním systému a prosadit větší povinnost soudců v oblasti sebevzdělávání.

Pro naši zemi vidíme jako klíčové zastavit rozkrádání majetku státu i veřejných prostředků měst a obcí. Trváme proto na přijetí zákona o prokázání původu příjmů a majetku. Zasadíme se o to, aby nezákonně nabytý majetek, mohl být zabaven, a to ve prospěch státu, měst i obcí.

SPO prosadí zákon o odpovědnosti za hospodaření z nedbalosti. Prosadí zákaz řetězení zkrachovalých firem. SPO prosadí zákaz podnikání zkrachovalého subjektu na určitou dobu, kterou stanoví soud podle provinění (tři, pět, deset let), v daném oboru nebo úplně, při opakovaném provinění. Nelze nadále tolerovat praktiky, kdy si „podnikatel" založí firmu, kterou přivede k bankrotu a okamžitě si založí novou, někdy i několikrát za sebou.

SPO podporuje princip průhlednosti vlastnických poměrů při zadávání veřejných zakázek. Uchazeč s nejasným majitelem nesmí dostat veřejnou zakázku.

SPO navrhne zavedení pracovní povinnosti pro vězně v nápravných zařízeních, a zároveň úměrnou vazbu nároků a benefitů ve vztahu k pracovní (ne)aktivitě vězněných.

Další téma jsou pro nás církevní restituce. Budeme prosazovat, aby byl vydáván majetek, na který mají církve zcela nezpochybnitelný nárok. Ve všech ostatních případech je třeba rozhodnutí o vydání majetku nechat posoudit nezávislému subjektu, tedy soudu. Stejně tak budeme prosazovat, aby při převodu restituovaného majetku odváděly církve státu darovací daň - stejně, jako všechny ostatní právnické a fyzické osoby.

Právo na nový začátek

Prosadíme mechanismus „prvního oddlužení", kdy spotřebitel i živnostník budou moci v případě, kdy upadnou do dluhů, využít možnosti oddlužení se s tím, že místo nynějších třiceti budou moci zaplatit pouze deset procent svého dluhu samozřejmě poté, co na zaplacení bude použit majetek dlužníka. Každý může udělat chybu a předlužený občan je i chybou věřitelů, kteří také musí nést rizika. Pokud se ale stejný člověk dostane do shodné situace znovu, pravidla pro jeho oddlužení již budou přísnější a náročnější.

 

Policie a bezpečnostní sbory

Z pohledu bezpečnostního prostředí, ve kterém se nachází občané ČR, lze právem pojmenovat různé vážné hrozby, zejména ohrožování práv a oprávněných zájmů občanů ČR. SPO je stranou, která ze své podstaty chrání a musí chránit práva a oprávněné zájmy občanů. Politika SPO musí být postavena tak, aby se vedl efektivní, účelný a pragmatický boj v souladu se zákony ČR proti:

  • Terorismu
  • Šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů. Šíření těchto prostředků může mít závažné důsledky pro bezpečnost v euroatlantickém prostoru, a tedy i v ČR.
  • Kybernetickým útokům,
  • Negativním aspektům mezinárodní migrace, zejména co se týká nelegální migrace a jejích možných důsledků - hlavně napojení na organizovaný zločin a může to mít vliv na sociální napětí.
  • Organizovanému zločinu a korupci, které nabývají takové podoby vedoucí k podkopání samotných základů celé společnosti, což vede občany ČR ke ztrátě důvěry v poctivost a nestrannost fungování veřejných institucí, pokřivení tržních vazeb, ekonomickému úpadku a destabilizaci státu. Nejasná hranice mezi politickou a kriminální motivací živenou korupcí často vede k propojování struktur organizovaného zločinu s teroristickými sítěmi.
  • Ohrožení funkčnosti krizové infrastruktury, což představuje systém prvků, jejichž narušení nebo nefunkčnost by měla závažný dopad na bezpečnost státu, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva nebo ekonomiku státu.
  • Přerušení dodávek strategických surovin nebo energie. V rychle se měnícím světě získávají otázky zajištění energetické a surovinové bezpečnosti stále větší význam. Zde musí být jako priorita zabezpečení nepřerušované dodávky strategických surovin. Rostoucí důležitost má i oblast potravinové bezpečnosti a zjištění přístupu ke zdrojům pitné vody.

SPO bude k zajištění bezpečnostních zájmů ČR a ochrany práv a oprávněných zájmů občanů vytvářet a rozvíjet komplexní bezpečnostní systém, který bude efektivně propojovat rovinu politickou (vnitřní i zahraniční), vojenskou, vnitřní bezpečnosti a ochrany obyvatel, hospodářskou, finanční, legislativní, právní a sociální. Základem tohoto systému bude především legislativní zpracování působnosti a vzájemných vazeb jednotlivých složek. Bezpečnostní systém musí neustále reagovat na měnící se podmínky a změny v bezpečnostním prostředí a vznikající nové hrozby. Z tohoto důvodu je nutné vnímat bezpečnostní systém ČR jako otevřený a dynamicky se rozvíjející systém.

SPO musí nadále prosazovat v rámci bezpečnostního systému ČR takový systém, který zajistí bezpečnost občanů v ulicích, v domácnostech, na pracovištích a volném čase.  Boj proti kriminalitě a ohrožování bezpečnosti občanů je pro SPO navýsost důležitým zájmem. 

Ekonomika

Základním cílem hospodářské politiky vlády v sociálně tržním systému by měl být fungující konkurenceschopný a nezkorumpovaný stát veřejných služeb, plnící základní funkce, které nelze kvalitně realizovat na ziskové bázi. Takový stát musí zajistit nejen obranu, bezpečnost, spravedlnost a základní infrastrukturu, ale i demokratické fungování společnosti, sociální a kulturní soudržnost, školství, zdravotnictví, služby dlouhodobé péče, podporu vědy a výzkumu nebo zdravé životní prostředí.

Aby tyto funkce mohly být v optimálním rozsahu zajištěny, potřebuje stát příjmy, které získává od svých občanů a firem prostřednictvím daní, pojistného a poplatků. Daňová politika by proto měla být prioritně zaměřena nejen na výběr nezbytně nutného objemu peněz bez zbytečně negativního dopadu na většinu občanů a ekonomiku země, ale rovněž na jejich efektivní vynakládání.

Veřejné výdaje by proto měly být více než dosud zaměřeny na potřebné investice, neboť vytváří nová pracovní místa a tím snižují nezaměstnanost, čímž se zároveň snižují výdaje na politiku zaměstnanosti a zvyšují veřejné příjmy. S tím souvisí i účelnější a efektivnější využívání prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie (EU). To vše vyústí v růst životní úrovně obyvatel a bohatství země.

Bohatství země se vytváří i vývozem. Politika vlády by měla daleko více podpořit export do jiných teritorií než jen do zemí EU. Tato diverzifikace je cestou k prosperitě a ke snížení rizik vyplývajících z přílišné závislosti na ekonomickém vývoji zemí, kam je převážně směřován dosavadní vývoz. Významně by v tomto smyslu měla být podpořena ekonomická, resp. obchodní diplomacie.

Veřejné rozpočty

Poslední finanční krize odhalila nebezpečí, které plyne z vysokého zadlužení států. Česká republika nepatří mezi nejzadluženější země EU, dokonce plní i tzv. Maastrichtská kritéria pro přijetí eura. Rozpočtový deficit k hrubému domácímu produktu (HDP) je nižší než 3 % a veřejný dluh k HDP se zastavil na 45 %, ačkoli hraniční hodnotou je 60 % a mnohé vyspělejší země ji překračují. Přesto je nezbytné vynaložit úsilí k dalšímu snížení zadlužení. Cílem bude snížit veřejný dluh do roku 2022 na 35 % HDP. Proto je nezbytné, aby celkový nominální dluh rostl pomaleji, než poroste nominální HDP. Toho lze dosáhnout jednak vyrovnaným či dokonce přebytkovým hospodařením veřejných rozpočtů v dobách výrazného ekonomického růstu, jednak pomalejším růstem výdajů vládního sektoru.

V rámci veřejných výdajů by měly být významněji omezovány některé zbytné mandatorní výdaje, týkající se například stavebního spoření. Za tím účelem bude vypracována střednědobá a dlouhodobá strategie, která zahrne zásadní změny ve fungování veřejné správy, úspory v některých oblastech systému sociálních transferů, jakož i posílení výnosů některých daní.

Daňová soustava je složena z přímých daní, které zahrnují zdaňování příjmů a majetku, a nepřímých daní, které zdaňují spotřebu. Podíl výnosů přímého a nepřímého zdanění se od roku 2008 významně změnil. Převládá nepřímé zdanění, které v celkových daňových výnosech činí 60 % a dopadá tak nejvíce na konečného spotřebitele. To přináší daňovou nespravedlnost mezi skupinami obyvatel s různě vysokými příjmy. Je proto nezbytné nastolit alespoň rovnováhu mezi přímým a nepřímým zdaněním. Strukturu daní a jejich výnosy proto bude nutné přehodnotit tak, aby se nevzdalovala vyspělým zemím. Řešením je zprogresivnění zdanění příjmů a také posílení majetkových daní na straně jedné, snížení počtu sazeb daně z přidané hodnoty (DPH) a úprava jejich výše na straně druhé.

U fyzických osob by se mělo zprogresivnění týkat příjmů nad čtyřnásobek průměrné mzdy. Kromě toho bude zachována podpora rodin s dětmi prostřednictvím valorizace daňových slev na děti, ale i dětských přídavků v závislosti na inflaci. Stávající daňové bonusy na děti budou nahrazeny rychlejším zvyšováním minimální mzdy, neboť za více než 10 let od jejich zavedení převažují spíše negativa v podobě záměrně nesprávné výše vyplácených mezd. Minimální mzda je v ČR jedna z nejnižších v EU. Její růst mj. zajistí snížení sociálních transferů obyvatelstvu.

Podnikající fyzické osoby si budou moci předem dohodnout výši daně se správcem daně, a to za výhodnějších podmínek, než je tomu dosud. V případě, že fyzické osoby mají podnikání jako svou hlavní a jedinou činnost a rozhodnou se pro evidenci skutečných příjmů a výdajů, budou motivovány k dosažení zisku umožněním daňové úlevy ve výši 20 dnů dovolené, kdy výpočet denního vyměřovacího základu by vycházel z průměrného základu daně z podnikání za poslední tři roky.

Daně z příjmů právnických osob budou ponechány přibližně na úrovni 20 %, aby nebyly ve své činnosti demotivovány podnikatelské subjekty. Obrovské zisky po zdanění, které „odplouvají" bez jejich alespoň částečného využití v tuzemsku k modernizaci výroby a zřizování nových pracovních míst do zahraničí (až 300 mld. Kč ročně), by měly být snižovány nejen zmíněným růstem minimální mzdy, ale i vyšším zdaněním příjmů těchto společností. Majetkové daně budou více svázány s jejich tržní cenou. Bude obnovena dědická daň u majetku s hodnotou nad 50 mil. Kč.

Pokud to fiskální situace dovolí, budou opětovně zavedeny pouze dvě sazby DPH, které se nebudou výrazněji odlišovat od sazeb okolních států. Obdobně tomu bude i u sazeb spotřebních daní, které nebudou zvyšovány nad úroveň okolních zemí, aby tak nedošlo ke snížení jejich výnosů. Bude zrušena daňová úleva u biopaliv.

Předpokladem k ozdravění veřejných financí je podstatné snížení rozsahu šedé, tj. nepodchycené ekonomiky, a to z dnešních cca 15 % HDP na zhruba 10 %, a to dalšími opatřeními proti neefektivnímu nakládání s veřejnými prostředky a zamezení daňovým únikům. Takto získané vyšší příjmy z daní, cel a pojistného budou použity pro snížení daňové zátěže či pro vyšší standard veřejných statků. V rámci boje proti daňovým únikům se budou správci daně významněji zaměřovat na potírání přeshraničního agresivního daňového plánování, které se zesilující globalizací nabývá svého vrcholu. Budou podstatně více podporovány bezhotovostní platby, což vedle zaváděné elektronické evidence tržeb přispěje k zamezení krácení tržeb, a tím i daně z příjmů a DPH.

U DPH bude za účelem omezení daňových podvodů s neoprávněnými nadměrnými odpočty zavedena co nejširší přenesená daňová povinnost, což znamená, že DPH bude připočteno k ceně jen při prodeji neplátcům. Lihové kolky budou obsahovat podobně jako cigaretové spotřební daň. Celkově však budou daňové zákony zjednodušeny, a to přehodnocením a snížením počtu výjimek ve zdaňování. Bude tak dosaženo vyšší neutrality daní, ale i vyšších výnosů a menších daňových úniků.

Průmysl a obchod

Cílem je posunout do roku 2025 Českou republiku mezi dvacítku nejvíce konkurenceschopných zemí světa. Jedině tak lze zajistit udržitelnou prosperitu a blahobyt našich občanů. Aktualizujeme proto Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky. Ta bude konkretizovat cesty, jak zlepšit postavení Česka na evropských a globálních trzích.

Konkurenceschopnost české ekonomiky nesmí nadále spočívat na nízkých mzdách pracovních sil. Úroveň průměrných příjmů v ČR se stále pohybuje mezi 1/3 až ½ úrovně vyspělých zemí EU, zejména sousedních Německa a Rakouska. Zaměstnavatelé podceňují význam pracovní síly, dochází k četné fluktuaci, nevytvářejí se vztahy věrnosti, odpovědnosti, hrdosti na svou značku, tím ani nevzniká tak důležitá neformální spolupráce uvnitř firmy, která vede k růstu produktivity a efektivnosti. Konkurenceschopnost musí spočívat na invenci, inovacích, organizaci, přizpůsobivosti.

SPO však nepovažuje a neuznává za základ konkurenceschopnosti tzv. výhodu levné pracovní síly a bude podporovat takové investice, které přinesou pracovní místa s vysokou mírou tvorby přidané hodnoty, případně zajistí trvale udržitelná pracovní místa ve službách a činnostech, které jsou nezbytné pro zajištění potřeb občanů. S tím i souvisí podmínky pro tzv. mobilitu pracovní síly. Cílem je získání a stabilizace kvalifikované pracovní síly pro konkrétní   investiční projekty.

V oblasti energetické politiky Česka zůstanou páteří klasické zdroje (jaderné zdroje spolu se zdroji na bázi fosilních paliv), doplňované decentralizovaným a ekonomicky udržitelným rozvojem obnovitelných zdrojů. Podporujeme dostavbu dalších bloků jaderné elektrárny Temelín resp. obnovu a zachování kapacity JE Dukovany. Sníží se tak mj. naše závislost na dovozu energetických surovin z často geopoliticky nestabilních oblastí. 

V souvislosti s proexportní strategií je třeba říci, že se od roku 1993 nepodařilo vyřešit vztahy MZV a MPO ČR, čímž síť zahraničních obchodních zastoupení značně utrpěla. Podpora diverzifikace zemí českého vývozu je správná, neznamená to však, že by udržení podílů našeho exportu do zemí EU bylo samozřejmostí. Země EU zůstanou hlavním obchodním partnerem a jejich trhy jsou vysoce konkurenční. Novým nástrojem proexportní politiky vůči zemím EU by měla být podpora budování vlastních zastoupení a vlastních distribučních sítí. Tím i kontrola cen, nákladů a marží prodeje. Většina zahraničních značek má svoje vlastní zastoupení v ČR, s vlastní sítí prodejen. Čeští exportéři mají nejčastěji smluvního zástupce, místní firmu, která z nich doslova „stáhne"  kůži.

ČR je a bude průmyslovou zemí a proto podpora rozvoje průmyslu, domácích i zahraničních investic do průmyslu je jednou z ekonomických priorit politiky SPO. Pružnou politikou investičních pobídek musíme zabránit delokalizaci české výroby do zemí s nižšími náklady.

Zemědělství

Agrární politika České republiky se nyní do značné míry řídí tzv. Společnou zemědělskou politikou Evropské unie. Na základě dotací vyplácených ze zdrojů určených k financování této politiky došlo ke stabilizaci příjmů evropských zemědělců a většímu akcentu na dodržování standardů ochrany přírody, životních podmínek hospodářských zvířat a především zdraví spotřebitele. Tento vývoj vnímáme jako jednoznačně pozitivní, na straně druhé však měla tato politika v rámci České republiky také některé negativní důsledky. Patří sem například přílišná závislost zemědělců na vyplácených dotacích, rostoucí cena půdy, snížení potravinové soběstačnosti a s tím související snížení stavů hospodářských zvířat a orientace sektoru na polní výrobu s nízkou potřebou pracovní síly. Velkou výzvou jsou také klimatické změny, jejichž působení již nyní tuzemští zemědělci pociťují. 

Chceme se proto podílet na vypracování skutečné národní agrární politiky, která bude Společnou zemědělskou politiku EU doplňovat a na výše uvedené negativní jevy koncepčně a dlouhodobě reagovat a bude mít podporu napříč politickým spektrem. Je především nutné za pomoci vhodných legislativních nástrojů a jejich důsledného uvedení do praxe zajistit, aby nedocházelo k dalšímu ubývání úrodné půdy ze zemědělského půdního fondu na úkor neproduktivních a krajinu hyzdících velkoskladů, a aby půda, která je v držení českých zemědělců, nebyla odkupována subjekty, které ji vnímají pouze jako investiční příležitost a přispívají k její degradaci. Chceme ochránit českého spotřebitele proti dovozům nekvalitních potravin ze zahraničí a tyto nahradit kvalitní českou produkcí od zemědělců všech velikostí a výrobního zaměření, kteří na našem venkově vytvářejí přidanou hodnotu a pracovní místa. Přísněji chceme vystupovat vůči tzv. obchodním řetězcům, které nekalými praktikami často poškozují české zemědělské prvovýrobce, ale především tuzemského spotřebitele.

Chceme podpořit skutečně aktivní zemědělce, kteří vyrábějí potraviny a vytvářejí pracovní místa vhodnými nástroji (snížená DPH na základní potraviny, zelená nafta) v kontrastu s těmi, jejichž cílem je bez vynaložení většího úsilí pouze získat dotaci.  Poctivě hospodařící zemědělci podle našeho názoru vždy velkou měrou přispívali k rozvoji venkovského prostoru, který je nositelem tradičních hodnot českého národa.  

Budeme usilovat o vytváření takového podnikatelského prostředí, ve kterém budou mít menší podnikatelské subjekty rovnocenné postavení s velkými, a ve kterém budou všichni mít přístup k investicím a inovacím tak, aby tuzemské zemědělství bylo konkurenceschopné nejen ve srovnání se sousedními státy, ale i v rámci globalizovaného světa.

Proto chceme, aby česká diplomacie napomáhala mezinárodnímu obchodu se zemědělskými komoditami a otevírala tak tuzemským producentům nové exportní příležitosti. Stejně důležitý je pro nás však i trh domácí. Chceme proto prostřednictvím informačních a propagačních kampaní vysvětlovat široké veřejnosti prospěšnost konzumace lokálních potravin nejen z pohledu zdraví jedince, ale také z pohledu rozvoje venkova a národního hospodářství

Doprava

I. Úvod

Pro úspěšný rozvoj hospodářství je kvalitní doprava nezbytnou podmínkou. Podstatná část dopravy je záležitostí nikoliv veřejné, ale podnikatelské sféry. Přesto je role státu zásadní ve třech oblastech:

- budování a udržování dopravní infrastruktury pro všechny dopravní systémy,

- vytváření podmínek pro dopravu bezpečnou a s minimalizovanými dopady na životní prostředí,

- harmonizace podmínek pro různé druhy dopravy na dopravním trhu.

Jak dalece jsou tyto náročné úkoly v současnosti plněny? Ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi je tento náš národní zájem hájen velmi nedostatečně!

Ani jeden z dopravních systémů nemá infrastrukturu ve stavu, který by splňoval potřeby uživatelů. Příčinou není, už řadu let, na prvním místě nedostatek finančních prostředků, ale špatný stav právního řádu, který neumožňuje efektivní přípravu staveb.

Nechceme být skanzenem uprostřed Evropy!

Ani v zajišťování bezpečnosti dopravy nepatří ČR mezi úspěšné země. Důkazem je vysoký počet dopravních nehod s mnoha usmrcenými a zraněnými osobami. Naše představy jsou přesně vyjádřeny několik let starým příkladem ze Švédska:

  1. Každý má právo užívat silnice a ulice bez ohrožení života nebo zdraví;
  2. Každý má právo na bezpečnou a udržitelnou mobilitu: bezpečnost a udržitelnost se musí vzájemně doplňovat;
  3. Každý má právo užívat silniční dopravní systém, aniž by neúmyslně ohrožoval jiného na životě a zdraví;
  4. Každý má právo na informaci o bezpečnostních problémech a úrovni bezpečnosti kteréhokoliv prvku, produktu, činnosti nebo služby silničního dopravního systému;
  5.  Každý má právo očekávat systematické a průběžné zvyšování bezpečnosti, každý partner v silničním dopravním systému má za povinnost učinit opatření k odstranění bezpečnostních rizik po jejich zjištění, pokud je lze odstranit nebo snížit.

Především silniční infrastruktura postrádá soustavnou snahu o dosažení podoby, které odborníci říkají „silnice odpouštějící“. I na nových stavbách jsou vytvářena nebezpečná místa!

Našim cílem je doprava, která nezabíjí!

Harmonizace podmínek pro jednotlivé dopravní systémy postupuje velmi pomalým tempem, takže jsme svědky nadměrného objemu kamionové dopravy, na úkor ekologičtějších druhů dopravy – vodní a kolejové. Napříč republikou se převážejí po silnicích náklady, které by podle zdravého rozumu měly být na kolejích nebo na vodě! Není vypracována žádná koncepce, jak tuto situaci řešit.

Samostatným problémem je vliv investic do dopravní infrastruktury na celkový vývoj národního hospodářství. Je to významný nástroj státní hospodářské politiky! Nečasova vláda s politikou hloupých škrtů ministra Kalouska způsobila obrovské škody. Současná vláda potřebu investic verbálně uznává, ale není schopna je realizovat!

Žádný z uvedených úkolů nepotřebuje vymýšlet specifická česká řešení. Ve výstavbě všech typů dopravní infrastruktury i v řešení dopravních problémů, včetně bezpečnosti dopravy, máme v okolních zemích dost příkladů osvědčených úspěšných postupů!

II. Dopravní infrastruktura

  1. Silnice a dálnice

Podle dlouhodobě vytvářených a ověřených koncepcí, ČR potřebuje přibližně 2 500 km dálnic. Postavena je zhruba polovina. Nejvyšší prioritu v přípravě i financování musí mít nedokončený Silniční okruh kolem Prahy (SOKP), spojení s Rakouskem a část D35 Hradec Králové - Olomouc.

Rovněž údržba provozovaných komunikací je velmi zanedbaná. V nevyhovujícím stavu je velká část silnic první třídy. Na údržbu musí být neprodleně vyčleněno tolik prostředků, aby nedocházelo k dalšímu zhoršování stavu. Špatný stav komunikací se podílí i na vysoké nehodovosti.

Stav silnic je vizitkou fungování státu! Je třeba provést takové úpravy zákonů, aby příprava staveb mohla být efektivnější a kladení odporu veřejně prospěšným stavbám přestalo být výnosnou živností!

  1. Železnice

Současně s dokončováním programu modernizace železničních koridorů je třeba cílevědomě modernizovat stávající i budovat nové tratě tam, kde je třeba zkvalitnit osobní dopravu a zvýšit kapacitu pro nákladní dopravu. Jako příklad lze uvést spojení Prahy s Kladnem a s Libercem. Podporujeme přípravu Programu rychlých spojení, který představuje pro českou železnici zcela novou kvalitu. Obsahuje výstavbu nových vysokorychlostních tratí i modernizaci stávajících. Především mezi Prahou a Brnem musí být stavba zahájena co nejdříve. Napojení na evropskou síť těchto tratí pak bude dalším krokem. Neprodleně je třeba připravovat stavbu nových tratí pro nákladní dopravu tam, kde kapacita stávajících je vyčerpána osobní dopravou.

Často diskutovaný problém regionálních tratí, tedy jejich existence, není problémem státu. Je to záležitost krajů, jejich vztahů s dopravci a Správou železniční dopravní cesty. Nelze do nekonečna udržovat v provozuschopném stavu téměř nevyužívané tratě, ale také není žádoucí bezhlavě rušit tratě, které by v blízké budoucnosti mohly umožnit hospodářský rozvoj oblasti. Způsob financování drážní osobní dopravy musí být změněn tak, aby kraje měly motivaci sledovat efektivitu jednotlivých tratí, na kterých objednávají dopravu. Železnice je páteří dopravy a proto si zaslouží maximální pozornost a podporu!

  1. Vodní cesty

V budování vodních cest zaostáváme za Evropou nejvíc a prohlubujeme tak naši izolaci od Evropy a celého světa. Naši předkové vyjednali po 1. světové válce dodatek k Versailleské smlouvě, který zaručoval Československé republice přístup k moři. Platí dodnes, jenže ho nevyužíváme. Pod nejrůznějšími záminkami je „Labská vodní dálnice“ přerušena čtyřiceti kilometry „polní cesty“! Je tak likvidováno celé jedno odvětví dopravy. Není dokončeno splavnění Vltavy do Českých Budějovic, které by mohlo významně rozvinout cestovní ruch ve velké části Čech. Proto je třeba urychleně dokončit stavbu lodních zdvihadel na Slapech a na Orlíku. Realizace staré myšlenky propojení Dunaje, Labe a Odry se stává naléhavou potřebou nejen z důvodů dopravních, ale především vodohospodářských.

Situaci výrazně komplikuje neexistence zákona o vodních cestách. Tedy obdoba zákona o pozemních komunikacích nebo drážního zákona, které definují infrastrukturu a její provozování.

Vodní doprava není jen ekologicky šetrná, ale také cenotvorná – nastavuje nejnižší měrnou cenu dopravy!

  1.  Letiště

Letecká doprava i všeobecné civilní letectví potřebuje dostatek letišť. Je třeba chránit všechna existující letiště před snahami developerských firem změnit je na stavební plochy. Největší české letiště – Praha Ruzyně – naléhavě potřebuje další vzletovou a přistávací dráhu. Pro rozvoj turistiky v Praze i celé ČR je nezbytné spojit toto letiště s centrem města železnicí.

Výroba letadel a jejich součástek je tradičně významným a úspěšným odvětvím našeho národního hospodářství. Bez pozemní infrastruktury se však neobejde!

III. Doprava

1. Individuální automobilová doprava

Závažným problémem je vysoká nehodovost. Dále zastaralý vozový park. To má vliv na nehodovost a na zhoršování životního prostředí. Je třeba zvyšováním kvality veřejné hromadné dopravy umožnit snížení rozsahu individuální dopravy. Dále zkvalitňovat výchovu řidičů i represivní činnost dopravní policie. Důsledná státní kontrola provádění technických prohlídek vozidel je nezbytná pro zvýšení jejich kvality.

2. Veřejná hromadná doprava

Nabídka kvalitní veřejné dopravy je podmínkou pro získávání dalších cestujících, kteří dají přednost tomuto způsobu dopravy před osobním automobilem. Hlavně v dopravě železniční přetrvává nedostatek kvalitních souprav a mnohde i kapacity. Je mnoho nedostatků v návaznostech mezi dopravou autobusovou a železniční. Není do budoucna možné, aby nádraží autobusové nebylo u nádraží železničního! To je záležitost územních plánů obcí a měst i majitelů stávajících terminálů. Zvyšování kvality vyžaduje také organizování integrovaných dopravních systémů (IDS) s jednoduchým způsobem odbavení cestujících jedním dokladem. Neexistence jednoho IDS pro Prahu a Středočeský kraj komplikuje život tisícům lidí.

3. Nákladní doprava

Růst HDP je spojen s nárůstem objemu dopravy. V zájmu minimalizace poškozování životního prostředí je třeba rychleji harmonizovat podmínky pro jednotlivé druhy dopravy. Není možné nečinně přihlížet tomu, že se na dlouhé vzdálenosti přepravuje zboží, které by bylo možné přepravovat lodní nebo železniční dopravou. A zatím kamiony ucpávají dálnice, města i vesnice. Cestou k nápravě jsou opatření tarifní (mýto) i netarifní (podpora vodní a železniční dopravy). Chybí podpora kombinované dopravy, nejsou k dispozici veřejná překladiště.

IV. Inteligentní dopravní systémy (ITS)

Tento pojem obsahuje širokou škálu aplikací založených na počítačových a družicových systémech. Jejich širší uplatnění může zvýšit kapacitu dopravních sítí, rychlost i bezpečnost dopravy a komfort cestujících. Na železnici se již stávají běžnou součástí infrastruktury, Na dálnicích jsou to systémy pro zpoplatnění a informaci řidičů. Podporujeme jejich uplatňování tak, aby znamenaly především zvýšení bezpečnosti.

V. Financování

Základním zdrojem financování je Státní fond dopravní infrastruktury. Jeho existence je, mimo jiné, důležitá pro transparentnost celého rozhodovacího procesu. Rozpočet fondu je schvalován v jeho orgánech (jsou tam zastoupena ministerstva a poslanci parlamentních stran), pak ve vládě a nakonec v Poslanecké Sněmovně.

Problémem jsou zdroje, které má fond k dispozici. Protože se ještě stále nacházíme v situaci, kdy nemáme dobudovanou vysoce kapacitní páteřní dopravní infrastrukturu, je potřeba výdajů nejméně 90 mld. Kč/rok. Zákonem stanovené příjmy fondu takový objem finančních prostředků nedávají. Proto musí být v současnosti jeho příjmy dotovány ze státního rozpočtu. To vytváří nejistoty ve financování staveb. Je nezbytné zvýšit procento podílu fondu na výnosu spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv. Dalšími potenciálními zdroji jsou úpravy silniční daně a mýtných sazeb. Přímo za zhoubnou politiku je možno označit chování několika předchozích vlád, které využili finanční prostředky z EU k tomu, aby krátily přísun financí z národních zdrojů. Výsledkem je, že nedokážeme vyčerpat desítky miliard Kč ze zdrojů EU a přitom je málo peněz na údržbu a stavby, které nelze financovat ze zdrojů EU.

Ochrana životního prostředí

V oblasti rezortu životního prostředí budeme prosazovat návrat vlastnictví vodovodních a kanalizačních řadů a příslušných zařízení, včetně řízení a správy dodávek pitné vody obyvatelstvu do veřejných rukou.

Zasadíme se rovněž o vznik nezávislého regulátora vodárenství a podpoříme státem zaručený přístup k pitné vodě za sociálně únosné ceny.

Budeme prosazovat omezení skládkování, podporu třídění využitelných surovin a energetické využití odpadů. Komunální odpad pod kontrolou státu vede také k zamezení neúměrných zisků v odpadovém byznysu.

Dále budeme prosazovat všechna technická opatření vedoucí ke snížení emisí a zákon o ovzduší s ustanovením účinné kontroly domácností, které jsou extrémními lokálními znečišťovateli.

SPO bude požadovat "Kotlíkovou dotaci" také pro kotle na kusové dříví a prosadíme zastavení zvyšování rozlohy "zvláště chráněných území" (v současnosti jsou na 30% rozloze ČR), kde je více či méně vylučováno hospodářské využití.

Zastavíme růst veřejných financí na ochranu přírody.

Prosadíme novelu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, která zajistí:

  • zachování spolurozhodovacího postavení krajů a obcí ve vyhlašování národních parků a jejich bezzásahových území,
  • uznání ochrany vodních zdrojů a vodohospodářskou funkci lesů za významnější, než jsou zájmy dogmatické ochrany přírody.

Jsme za systematické a státem podporovaná opatření k obnově schopností krajiny zadržovat vodu. V rámci boje proti vážné hrozbě sucha a povodní je třeba zvyšovat retenční schopnost krajiny, obnovovat historická vodní díla, soustavy pramenišť nejen pitné vody, ale i přirozených přírodních útvarů s akumulační schopností. Systematicky a účelně je důležité podporovat správnou zemědělskou praxi s cílem snižovat erozní poškození krajiny.

Kvalita života

Cílem reforem, hospodářské politiky i zajištění bezpečnosti, je zvyšování kvality života obyvatel České republiky. Demokratický stát je institucí, která je především určena na zajišťování blahobytu občanů jako všestranně rozvinutých osobností. Smyslem veškeré politiky SPO jsou proto takové legislativní a organizační iniciativy, které vedou k prohlubování samosprávy, zajišťování dostupnosti kvalitního vzdělávání a zdravotní péče, a to včetně zlepšujícího se životního prostředí, zajištění sociálních jistot od kolébky do seniorského věku, rozvoj národní kultury a zpřístupňování kvalitní kultury zahraniční.

Sociální stát

Základem každé prosperující společnosti je spokojený občan, kterému se dostává základních práv, tedy práva na práci, bydlení, zdravotní péči a v neposlední řadě práva na důstojný život a stáří. Mnozí spoluobčané byli nikoli vlastní vinou vyloučeni ze společnosti, jelikož se jim nedostává podpora státu v situacích pro ně samotné neřešitelných a naopak i přes veškeré politické deklarace nepřizpůsobiví občané sociální systém veřejně zneužívají.

SPO chce především podporovat a chránit rodinu jako pilíř fungující moderní evropské společnosti, přičemž nám nemůže být lhostejná ani situace samoživitelek či jinak znevýhodněných rodin.

Je také potřeba, aby se rozšiřovala pracovní místa za podpory státu, krajů, obcí i soukromých subjektů tak, aby občané, kteří pracovat mohou a chtějí, našli uplatnění i za cenu nezbytné migrace napříč republikou, a to za takových daňových a ekonomických podmínek, aby se jim odměna za práci oproti příjmu ze sociálních dávek vyplácela. Je třeba v tomto směru zajistit výraznější motivaci jak na straně lidí hledajících práci, tak na straně potenciálních zaměstnavatelů. Je v této souvislosti nezbytné zpřísnit jak imigrační politiku, tak kontrolu ze strany úřadů práce a Státního úřadu inspekce práce, neboť při rostoucí vlně imigrantů do celé Evropy poroste dramaticky i riziko negativních jevů na trhu práce jako je práce na „černo", tlak na neoprávněné snižování odměny za práci, daňové úniky a výrazný nežádoucí nárůst komplexu sociálních dávek. Stát musí také prosadit postupné zvýšení minimální mzdy na úroveň alespoň 55% průměrné mzdy a dávku životního minima nastavit na úroveň 30% průměrné mzdy, aby byla zajištěna dostatečná rozdílová motivace osob hledajících práci. Nepochybně je třeba se zasadit o výrazně aktivnější roli v oblasti politiky zaměstnanosti a netolerovat stav, kdy jsou úřady práce pasívním článkem omezujícím se na administraci výplaty sociálních dávek.

Právo na bydlení musí být jednou z priorit státu a dnešní bydlení se stává čím dál častěji nedostupným pro tu část populace, která nedosahuje průměrných mezd či se ocitla dočasně v pásmu chudoby a hrozí jí sociální vyloučení. Tuto situaci je potřeba po více než 25 letech řešit nastartováním efektivní legislativy řešící téma sociálního bydlení v přímé odpovědnosti státu, krajů, měst a obcí, jakož i podporou výstavby malometrážních bytů, které nebudou určeny k privatizaci a stanou se dostupným bydlením pro sociálně slabé občany, seniory bez zdravotních komplikací, a které budou v majetku či správě obcí a měst. Tomuto cíli je nutné přizpůsobit úměrně i rozpočtovou politiku státu a v horizontu příštích 10 let vynakládat na řešení hrozící sociální exkluze a zajištění sociálního bydlení minimálně 10 miliard korun ročně v rozdělení na jednotlivé kraje dle konkrétní sociální mapy jednotlivých regionů, obcí a měst.

Obce se potýkají se stále rostoucím počtem lidí bez domova, kteří se zdržují na místech nevhodných, sdružují se do komunit a díky jejich životnímu stylu roste kriminalita. Tento jev je nutné řešit komplexně a systémově, nikoliv nesmyslným umísťováním těchto lidí do provizorních ubytovacích zařízení na náklady nás všech. S provozem nových sociálních bytů, které by musely být v majetku státu a správě obcí, by se ušetřilo spoustu prostředků vynaložených na sociální dávky, zejména na doplatek na bydlení, který je stále masivně zneužíván a ministerstvo práce nedokáže zajistit účinnou nápravu.

Sociální dávky jsou v současné době nastaveny tak, že mnoha potřebným se nedostanou kvůli zbytečné byrokracii a velkou částí nepřizpůsobivých spoluobčanů jsou zneužívány. Kromě nutné revize sociální legislativy je zřejmé, že je nutné s přenesením části odpovědnosti za sociální politiku na obce a města doplnit opět stavy pracovních míst sociálních pracovníků, které minulé pravicové vlády zrušily a bez nichž není skutečné řešení vzniklé situace možné. Náklady na tato pracovní místa se z úspor jen na dávkách pomoci v hmotné nouzi nejen bohatě zaplatí, ale ušetřené finance mohou být jedním ze zdrojů na investice právě do sociálního bydlení.

Důstojný život pro každého občana v průběhu aktivního života je závislý na možnosti pracovního uplatnění a mzdě, která je za odvedenou práci zaměstnavatelem vyplácena, avšak invalidé a senioři jsou na podpoře státu přímo závislí. Vzhledem k dlouhodobé stagnaci růstu důchodů, zvyšování důchodového věku, zdražování základních surovin a léků, jakož i díky menší dostupnosti veřejných služeb je nutné nejen zastavit věk pro nárokování důchodu na maximálně 65 letech, ale penze pravidelně valorizovat dle obou kritérií, tj. indexu růstu cen a růstu mezd ve společnosti. Navíc by bylo spravedlivé dorovnávat průběžně výši starodůchodcům na úroveň novodůchodců, jelikož ti pobírají za svoji celoživotní práci až o několik tisícovek méně a dostávají se tak na hranici chudoby.

V otázce věku odchodu do důchodu navrhujeme zohlednit profesní zatížení jednotlivého zaměstnance, zejména těžkou fyzickou práci, v prostředí se zdravotním rizikem. 

Zdravotnictví

Současné uspořádání zdravotnictví v České republice patří mezi nejefektivnější zdravotnické systémy ve světě. S relativně malými náklady poskytuje zdravotní péči srovnatelnou se západními zeměmi Evropy. Je však třeba vzít v úvahu prodlužování věku obyvatel a při nových poznatcích vědy i strmě se zvyšující náklady na zdravotnictví. Proto je nutno provádět kultivaci dosavadního systému uvážlivě a systematicky tak, aby byl zachován rozsah, vysoká úroveň a dostupnost.

České zdravotnictví bylo a je evidentně podfinancované. V zemích OECD jsou náklady na zdravotnictví v průměru 9,5 % jejich HDP, u nás pod 8 %. Navíc hospodářská krize v uplynulých letech tvrdě zasáhla tento rezort a výdaje se meziročně snižovaly. Proto budeme podporovat navýšení platby za státní pojištěnce a její pravidelnou valorizaci. Systém veřejného zdravotního pojištění není bez navýšení příjmů již schopen zajistit dostupnost moderních způsobů léčby a postupné zvyšování ohodnocení zdravotníků tak, aby reflektovalo náročnost a odpovědnost vykonávané práce.

Signálů, že české zdravotnictví pokulhává, je dost. Pacientům začíná především vadit, že mladí i zkušení lékaři masově odcházejí do zahraničí a že se zavírají lůžka v nemocnicích pro nedostatek středního zdravotnického personálu. O jídle v nemocnicích a frontách na ambulancích především velkých nemocnic byly popsány stohy stížností. Proto bude nutné vedle přímé finanční podpory urychleně nastolit pořádek v cenách a úhradách léků a zdravotnických prostředků a poctivě hledat rezervy uvnitř systému.

Politika SPO bude prosazovat solidární všeobecné zdravotní pojištění zahrnující standardní postupy zdravotní péče s možností připojištění k tzv. nadstandardům. Koncepci nadstandardů zdravotní péče bude kontinuálně vytvářet komise složená ze zástupců Ministerstva zdravotnictví, České lékařské komory, České stomatologické komory, odborných společností, zdravotní pojišťoven a pacientů, a to v souladu s veřejným zájmem. Bude vydáván seznam těchto nadstandardů, které budou hradit pacienti buď z komerčního připojištění, nebo z vlastních prostředků. Klíčovým problémem je dotvořit definici standardu, plně hrazeného ze zdravotního pojištění, jehož součástí by byly u běžných onemocnění léky s ukončenou patentovou ochranou (generika). Další zvyšování spoluúčasti pacientů však pokládáme za nepřijatelné.

Budeme se podílet na přípravě a schválení nového zákona o zdravotních pojišťovnách. Zákonnou úpravou bude dáno jasné zadání zdravotním pojišťovnám, které tak zvýší svoji odpovědnost, přičemž stát získá větší roli při jejich kontrole. Doporučíme postupně zredukovat počet zdravotních pojišťoven na dvě až tři, tak aby se snížily provozní náklady na dvě procenta příjmu zdravotních pojišťoven. Zákon zjednoduší tvorbu maximálních cen a úhrad z veřejného zdravotního pojištění, a to nejenom pro léky, ale též pro zdravotnické prostředky. Dosavadní Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami bude přepracován na seznam výkonů s hodnotami v korunách. Odvody za státního pojištěnce budou každoročně valorizovány. Při výběru zdravotního pojištění zrušíme „zastropování".

Ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím přímo jím řízeným Státním ústavem pro kontrolu léčiv reguluje rozsah a cenu léků a zdravotnického materiálu hrazeného ze všeobecného zdravotního pojištění. Bude zvýšena efektivita lékové politiky, a to i důsledným dodržením dosavadního zákona, který ukládá SÚKLu  pravidelné přeceňování léků vzhledem k účinné látce a vzhledem k devizovému kurzu koruny. Striktně budeme prosazovat registraci jen těch léků, u nichž jsou vědecky prokazatelné účinky. Budeme prosazovat uzákonění soutěže o ceny léků se stejnou účinnou látkou, přičemž Ministerstvo zdravotnictví bude vydávat positivní lékové listy s těmito vysoutěženými generickými léky. Ty bude hradit plně zdravotní pojišťovna. Zřídíme komise pro farmakoekonomiku a komise pro vstup drahých technologií do smluvní sítě zdravotních pojišťoven.

SPO bude požadovat brzké prosazení zákona o veřejných neziskových nemocnicích, který je součástí, jak koaliční smlouvy, tak programového prohlášení vlády. Zákon by měl především zajistit, aby neziskové nemocnice byly daňově zvýhodněny a měly jistotu smluvních vztahů se všemi zdravotními pojišťovnami. Na druhé straně by měly mít povinnost zajistit určený rozsah zdravotních služeb a zveřejňovat své obchodní smlouvy, a to včetně jednotkových cen veškerého nakupovaného zboží a služeb.

Současný systém postgraduálního vzdělávání lékařů je vedle finančního ohodnocení nejčastěji udávaným důvodem  odchodu lékařů do zahraničí. SPO navrhuje zjednodušit systém postgraduálního vzdělávání lékařů s návratem k upravenému dvoustupňovému systému.

SPO navrhuje dále podporovat specializační centra ve spádových centrových nemocnicích.

Školství

Vzdělání hraje významnou roli při formování budoucího ekonomického růstu. Výdaje jako podíl HDP dokumentují, jakou prioritou je v jednotlivých zemích vzdělávání v porovnání s jednotlivými resorty. ČR s 5 % podílem výdajů na HDP zaostává za průměrem zemí OECD (6,1%) i za průměrem zemí EU (5,8%). Za alarmující považujeme skutečnost, že pouze tři evropské země jsou v tomto ohledu za ČR.

Evropská komise schválila v roce 2014 Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV), z něhož bude možné čerpat finanční prostředky v programovacím období 2014 - 2020.

Čtyři prioritní osy OP VVV zahrnují:

  • Posilování kapacit pro kvalitní výzkum
  • Rozvoj vysokých škol a lidských zdrojů pro výzkum a vývoj
  • Rovný přístup ke kvalitnímu předškolnímu, primárnímu a sekundárnímu vzdělávání
  • Technickou pomoc

Zde vidíme potenciál ke zkvalitnění systému školství v ČR. Je ovšem naprosto nutné investovat pouze do smysluplných projektů.

Vzdělávání pro budoucnost

Školství je nutno směřovat ke konkurenceschopnosti a tomu přizpůsobit trendy vzdělávání. Je nezbytné vyhodnotit a inovovat rámcově vzdělávací plány, věnovat zvýšenou pozornost vzdělávání učitelů a vybavení škol. Učitel jako základní kámen pyramidy by měl mít vytvořeny všechny podmínky pro svou práci, mít pocit, že jeho práce je nejenom řádně ohodnocena ale, že i jeho prestiž ve společnosti je na vzestupu.

Předškolní vzdělávání

Populační vlna způsobila, že v mnoha oblastech ČR se současná kapacita v MŠ jeví jako nedostatečná. Je důležité důsledně využívat stávajících objektů, rekonstruovat a modernizovat tak, aby nedocházelo k nadbytečné výstavbě.

Rovněž je potřeba zvážit věkovou strukturu dětí přicházejících do MŠ. Uvažovat o znovuzavedení jeslí. Dnešní populace se potýká častěji než dřív s logopedickými vadami, díky včasné diagnostice lze objevit řadu vývojových poruch. Zde je nutné sladit práci poradenských pracovišť s mateřskými školami. 20% dětí, které by měly věkem patřit do první třídy základní školy, dostávají odklad školní docházky převážně z důvodu logopedických potíží. Tento stav je třeba urychleně změnit.

Za zásadní problém považujeme nesystémové rozmělnění prostředků na vzdělávání na více resortů a ministerstev. Hlavním garantem vzdělávání musí být jednoznačně MŠMT. Odstrašujícím příkladem jsou v tomto směru tzv. Dětské skupiny, které slouží pouze k hlídání dětí a které ani zdaleka nejsou schopny zaručit kvalitní přípravu na školní docházku.

Základní vzdělávání

Do roku 2017 se budou školy potýkat se zvýšeným počtem žáků na prvním stupni. Stupeň druhý bude tento problém řešit se zpožděním. Zvyšující se nároky na práci pedagoga musí jít souběžně se zlepšením pracovních podmínek pedagogů. Tato spolupráce by měla zabezpečit, že každý žák se bude vzdělávat podle svých schopností, nadání či hendikepu tak, aby byl schopen se v budoucnu zařadit do běžného života.

Navrhujeme:

  • Zamyslet se nad systémem financování škol. Normativní financování je pro mnoho, převážně venkovských škol, likvidační.
  • Zlepšit postavení učitele ve společnosti. S tím úzce souvisí i jeho finanční ohodnocení.
  • Nezapomínat na práci nepedagogických pracovníků.
  • Podporovat zvýšení počtu asistentů učitele.
  • Podporovat kvalitu vzdělávání s ohledem na budoucí pracovní uplatnění.
  • Důsledně využívat finančních prostředků EU a to tak, aby v co možná nejvyšší míře putovaly přímo do škol a ne k různým soukromým subjektům nebo neziskovým organizacím.
  • Zaměřit se (již od počátku) na výuku ICT, jazyků či polytechnických činností s ohledem na předpokládanou potřebnost v dalším období. Sem také směřovat podporu.

Střední vzdělávání

V současnosti je počet nově přijatých žáků v tomto typu vzdělávání nejnižší v novodobé historii. V roce 2014/15 se jednalo o 102 tisíc žáků.

Na základě tohoto zjištění je nutné zpracovat predikci trhu práce ve spolupráci s MPSV, Úřadem práce a dalšími sociálními partnery (Svazem průmyslu a dopravy, Agrární a Hospodářskou komorou a dalšími).

Navrhujeme:

  • Preferovat obory, jejichž absolventi budou mít šanci uplatnění na trhu práce.
  • Zpracovat predikci trhu práce a touto se řídit při rozhodování.
  • Podporovat střední odborné vzdělávání, zavést institut tzv. Mistrovské zkoušky.
  • V nejvyšší možné míře podporovat spolupráci se zaměstnavateli a vznik firemních škol.
  • Maturitní zkoušku ponechat jako jednotnou z předmětů Matematika, Český jazyk a cizí jazyk.
  • Zavést povinnou přijímací zkoušku pro maturitní obory.
  • Opět i zde důsledně využívat možností financování z prostředků EU a jiných.

Vyšší odborné vzdělávání

Ve školním roce 2014/15 nastoupilo do prvních ročníků necelých 10 800 studentů, což je o 8,9% méně než v roce předchozím. Další pokles lze očekávat. Jsou obory, jejichž studenti jsou žádaní a jsou obory, o jejichž prospěšnosti lze s úspěchem pochybovat.

Navrhujeme:

  • Propojit v co možná nejvyšší míře prostupnost do vyšší formy vzdělávání, koordinovat postupy.
  • Podporovat propojení tohoto typu škol se zájmy zaměstnavatelů (např. mistrovská zkouška).

Vysoké školy

Úroveň vzdělávání řady soukromých, ale i některých státních vysokých škol považujeme za alarmující a degradující vysokoškolské vzdělání. Pro obnovu kvality a prestiže vysokoškolského vzdělání provedeme okamžitou nápravu systému udělování akreditací soukromým vysokým školám. Budeme prohlubovat propojení vysokoškolské výuky se státními i komerčními podniky pro potřeby vzdělávání i modernizace výuky. Postavíme se proti rušení přijímacího řízení a především proti zavádění školného na vysokých školách. Navrhneme systém penalizačních poplatků u málo úspěšných studentů včetně opakování zkoušek, ročníku, nebo prodlužování doby studia.

SPO navrhne motivační stipendijní systém, který umožní cíleně vychovávat potřebné a chybějící profese. Lékaře, učitele, techniky. Podmínkou musí být povinnost odpracovat určitý počet let doma. V případě odchodu do zahraničí povinnost splatit vložené náklady s penále. Zároveň navrhujeme znovu zvážit systém státních umístěnek do potřebných lokalit, s případnou finanční podporou (bydlení, doprava, odlučné, atd.). V některých zemích EU je tento systém stále používán.

Kultura

Srdcem kulturního programu SPO je občan a jeho práva, která jsou mu zaručena Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smluvními závazky České republiky, a to občan jako příjemce kulturních hodnot a jako jejich tvůrce, uchovatel a šiřitel.

V oblasti podpory umění prosadí SPO takovou úpravu ochrany autorských práv a takovou změnu podpory z veřejných rozpočtů, která bude motivovat umělce k tvorbě, ale současně usnadní přístup veřejnosti k jejich uměleckým dílům. Bude podporovat společenské uznání umělců, kteří vytvářejí občanům pocit domova a podporují tak jejich občanskou a kulturní identitu.

V rámci oslav 100. výročí vzniku samostatného státu prosadí SPO program „Uskutečňujeme sny První republiky", v rámci kterého vybuduje v hlavním městě moderní infrastrukturu pro umění, odpovídající potřebám hrdých občanů, žijících ve svobodném světě. Praha se znovu musí stát kulturním centrem, schopným konkurence s Vídní, Berlínem, Bratislavou, Budapeští a jinými sousedními metropolemi kultury. V regionálních a místních kulturních centrech se zaměří na modernizaci knihoven, muzeí a kulturních domů.

Kulturní dědictví České republiky je výjimečné. SPO prosadí zlepšení přístupu občanů, zejména dětí v rámci jejich výchovy, a seniorů v rámci prožívání plného závěru života, ke hmotnému i nehmotnému kulturnímu dědictví. Program poznání národního kulturního dědictví v evropském a světovém kontextu vytvoří předpoklady pro posílení hrdosti občanů na svou vlast a zajistí tak přirozenou péči o kulturní prostředí.

Zapojení samospráv do péče o kulturní dědictví bylo správným krokem. Statistiky ukazují významný nárůst počtu návštěvníků městských a krajských muzeí a knihoven. SPO proto prosadí zvýšení zodpovědnosti samospráv při péči o kulturní památky a jejich využití. Současně prosadí posílení role Národního památkového ústavu návratem k prvorepublikovému modelu památkového úřadu.

Umělecká díla uložená v galeriích a na hradech a zámcích jsou trvalým zdrojem inspirace pro umělce a mohou být základem pro úspěšné podnikání občanů v kreativních a kulturních průmyslech a cestovním ruchu. SPO proto prosadí jejich zpřístupnění cestou digitalizace a obnoví kompetence Ministerstva kultury v oblasti výroby a obchodu v oblasti kultury. Prvorepubliková podpora lidové a umělecké výroby nesla plody ještě v době předlistopadové. SPO na ni naváže a obnoví model organizace lidové a umělecké výroby, který zvýší konkurenceschopnost občanů tvořících v tomto oboru. Konzistentní model prezentace České republiky v zahraničí využije také jejich výrobky.

V oblasti podpory kultury prosadí SPO evropský standard, tedy 1% výdajů státního rozpočtu na kulturu jako veřejnou službu, a prosadí zvýšení podpory regionálních kulturních institucí z krajských rozpočtů. Úpravou daňového prostředí prosadí SPO vyšší motivaci mecenášů k podpoře umění a kulturního dědictví. SPO také prosadí pokračování možnosti čerpat z evropských zdrojů na péči o kulturní dědictví a podporu modernizace kulturní infrastruktury.

Věda a výzkum

SPO bude prosazovat zvýšení investic do vědy a výzkumu. Zároveň se ale zasadí za kontrolu efektivnosti těchto investic. Nezávislost při udělování grantů a při vyhodnocování jejich efektivnosti musí být spojena s mnohem větší veřejnou kontrolou. Při udělování a hodnocení grantů tak budou odstraněny byrokratické překážky, formalismus a prosazování soukromých zájmů na úkor zájmů celospolečenských.  

Za předpoklad dalšího navýšení financí pro vědu a výzkum pokládáme lepší spolupráci s podnikatelskou sférou, a to jak domácí, tak i zahraniční. Budeme trvat na větším propojení vysokých škol, Akademie věd ČR a resortních pracovišť. To vše musí být využito k vytvoření nového systému péče o talenty v této zemi, a to zvláště o začínající vysokoškolské a vědecké pracovníky.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat také podpoře výzkumu obranného vojenského průmyslu, kde jsou odborné kapacity nepopiratelné, a zájem a potřeby státu naprosto zásadní.

Podpora tělovýchovy a sportu

Převážná většina zemí současného světa stále výrazněji deklaruje společenský význam sportu. Vedle všeobecně přijímané a nesporné zdravotní funkce je zdůrazňována jeho významná úloha a přínos pro rozvoj osobnosti, sociálního vědomí a formování hodnotového systému, zvláště dospívající mládeže.

Významná je i role sportu v oblasti výchovy, vzdělávání, sociální integrace a prevence negativních společenských jevů. Mnohým občanům se sníženými schopnostmi napomáhá pravidelná sportovní aktivita úspěšně se vyrovnat s handicapem.

Sport a tělesné aktivity občanů jsou neopominutelným fenoménem občanské společnosti, s prokázaným příznivým dopadem na rozvoj ekonomiky. Je to nejrozšířenější zájmová a volnočasová aktivita občanů všech věkových kategorií s prokázaným vlivem na zdravotní stav populace, na ekonomiku a na mezinárodní prezentaci státu.

Rozvoj sportu je sice významně závislý na příspěvcích státu a samospráv, ale současně sportovní prostředí značnou měrou významně přispívá tvorbě HDP a podílí se na výběru přímých i nepřímých daní. Rozvoj sportu vede k podpoře investic do infrastruktury a je katalyzátorem cestovního ruchu.

V porovnání s ostatními zeměmi EU se podpora sportu v ČR jeví jako značně podhodnocená. V porovnání veřejných výdajů na sport na jednoho obyvatele se ČR „krčí" na nelichotivé 24. příčce pomyslného žebříčku (tj. třetí místo od konce, za Bulharskem a Maltou). V porovnání veřejných výdajů na sport vůči HDP je ČR jen o stupínek výše, tj. na 23. příčce. Tyto údaje jsou podloženy analýzou zpracovanou pro MŠMT v roce 2009, ale od té doby se roční rozpočty podpory sportu v ČR nijak nezměnily.

Současný stav, kdy kompetenčně je problematika sportu v ČR svěřena Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, nedává dostatečné záruky možnostem systémových změn.

SPO proto bude prosazovat názor, že tak důležitý segment lidské činnosti si zaslouží mnohem více pozornosti ze strany státní správy a tak za prvořadý úkol považuje přípravu uceleného a propojeného systému podpory sportu a tělesných aktivit občanů se všemi legislativními, finančními a institucionálními nástroji, a to jak na úrovni celostátní, tak na úrovni krajů a obcí.

Jako zastřešující orgán státní správy pro oblast sportu prosazuje SPO samostatný orgán státní správy zabezpečující výkonnou funkci státu a úzce spolupracující s občanskými sdruženími, která jsou nositeli sportovní autority s podstatně významnějším vlivem, než je tomu v současné době.

Tento krok předpokládá vytvoření zcela nového legislativně právního rámce, který bude skýtat sportovnímu prostředí dlouhodobé záruky.

Prosazujeme rovněž, aby takto nově koncipovaný ústřední orgán státní správy spravoval vlastní kapitolu rozpočtu, což se významně projeví na jeho stabilizaci a hlavně na stabilitě střednědobého horizontu vyhlašovaných programů na podporu sportu.

Ani samostatný orgán státní správy nemůže garantovat okamžité navýšení prostředků pro oblast sportu.

Proto je potřeba hledat další zdroje a prosadit legislativně právními úpravami více zdrojové financování jak na úrovni státu, tak v regionech a obcích.

Budeme proto prosazovat zřízení Fondu podpory sportu, jehož správou bude pověřen nově zřízený orgán státní správy.

Vzhledem k tomu, že ČR patří mezi výjimky mezi státy EU, kde je většinou naprostou samozřejmostí podporovat sport z prostředků číselných her, kursových sázek a loterií, jeví se nám jako naprosto relevantní iniciovat změnu zákona ve smyslu zabezpečení pravidelného příjmu sportovního prostředí prostřednictvím Fondu právě z těchto zdrojů.

Další, v zemích EU obvyklou, přímou podporu sportu může generovat zákonná norma stanovující podmínky pro firmy, které se ucházejí o státní zakázky,. tzv. „Společenská odpovědnost firem".

Nové, legislativně právní zakotvení sportu, které SPO bude prosazovat, povede k vytvoření odpovídajících funkčních, organizačních a personálních struktur, které bez významného navýšení nákladů na vlastní činnost povedou k ekonomickému a systémovému zkvalitnění péče o tak významný sektor, jakým sportovní prostředí bezesporu je.

Cílovým řešením je posílení společenské prestiže sportovního prostředí, které zabezpečí jeho významnější vliv na projednávání všech zákonných i podzákonných norem týkajících se sportovního prostředí, a ekonomická stabilita.

K docílení tohoto stavu předpokládá SPO přímý dialog se sportovním prostředím a jeho představiteli.

Česko ve světě

V rozporuplných globalizačních procesech se malý stát, jakým je Česká republika, může snadno dostat do problémů, jejichž vznik nemůže ovlivnit, a které nedokáže sám řešit. Náš stát čelí této skutečnosti jediným možným způsobem: hledáním silných spojenců a partnerů. Žijeme ale v podmínkách, které se v našich dějinách objevovaly jen zřídka: nemáme konflikty s žádným ze svých sousedů. Potenciální bezpečnostní hrozby, jimž čelíme, jsou společné se všemi civilizovanými státy, což nás s nimi spojuje.

Vládní zahraniční a bezpečnostní politika však zůstává v zajetí stereotypů, které neustále hledají nějakého vnějšího protivníka mezi státy, které by mohly být spojenci či partnery. Chybí jasná definice národního zájmu, ze které by byla odvozena racionální zahraničně-politická koncepce a vojenská strategie.

SPO je stranou, které jsou cizí jakékoliv předsudky či fobie vůči jiným národům a zemím. Zahraniční i bezpečnostní politika České republiky se ale musí opírat o historické zkušenosti, nezvratnost výsledků 2. světové války. Její úkoly ovšem nejsou jen vojensko-politické. Musí čelit i takovým novým globálním rizikům, jako je nestabilní světová ekonomika či klimatické změny. 

 

Zahraniční politika

Zahraniční politika České republiky musí vycházet z bytostných národních zájmů, kterými jsou především bezpečné prostředí a vhodné ekonomické vazby, napomáhající ekonomickému rozvoji země. Členství v Severoatlantické alianci a Evropské unii jsou zásadními prvky určujícími naši zahraniční politiku. Česká republika musí být v rámci těchto uskupení mnohem aktivnější v prosazování vlastního pohledu na řešení aktuálních problémů i dlouhodobých strategií.

V zahraničních vztazích je třeba prosazovat důsledně kooperaci před konfrontací, mezinárodní právo před jednostranným použitím síly či jejím vyhrožováním. Jednou z největších dnešních hrozeb nejen ve světě, ale i pro Evropu je nárůst náboženského radikalismu a terorizmu. Pouze rozhodné akce celého mezinárodního společenství či dalších regionálních organizaci jsou schopny tyto problémy náležitě řešit.

Zahraniční politika a především diplomacie musí aktivněji napomáhat českým podnikatelům při jejich průniku na zahraniční trhy, ale i při získávání investic. Všechny instituce placené z veřejných prostředků musí jednat efektivně a ve vzájemné synergii.

V současné době se stala Asie motorem globálního ekonomického růstu. Je třeba mnohem aktivněji se zapojovat do různých aktivit některých regionálních uskupení, či aktivně spolupracovat s jejich členy. V dnešní době jsou to především země BRICS, projekt Nové hedvábné stezky či Asijská investiční infrastrukturní banka a mnohé další projekty. Aktivní a strategický přístup, nikoli opatrnický, je na místě. Dalšími teritorii musí být Spojené státy americké, Latinská Amerika či Afrika.

Dohoda o volném obchodu mezi USA a Evropskou unii musí být před jejím uzavřením důkladně analyzována, tak aby nedošlo ke zhoršení postavení evropských firem a konzumentů a nedošlo ke snížení všech standardů týkajících se především zdraví obyvatel či ekonomického prostředí.

Důležitým formátem regionální spolupráce je společenství V4, které je vhodnou platformou pro koordinaci postojů k důležitým evropským záležitostem, ale i k tématům jako imigrace či využití jaderné energie.

Armáda České republiky

1.     Východiska - faktory ohrožující bezpečnost ČR

Jednou ze základních priorit Strany Práv Občanů je zajištění obranyschopnosti České republiky a bezpečnosti jejích obyvatel v míře, odpovídající aktuálním mezinárodním hrozbám a rizikům, která z nich pro ČR plynou.

Za největší hrozbu pro bezpečnost ČR a stabilitu jejího politického, ekonomického a sociálního systému považuje vedení SPO neřízenou masovou migraci milionů obyvatel ze zemí, jejichž kultura, životní styl, sociální cítění a náboženství je s naší kulturou, hodnotami a stylem života zcela neslučitelné, na území Evropy. Pokračující migraci vnímáme jako vážné ohrožení samotné existence naší země a zásadní hrozbu pro bezpečnost, majetek i životy našich občanů.

Bezpečnostní hrozbou pro ČR je podle názoru vedení SPO rovněž možnost rozšíření ozbrojeného konfliktu z východu Ukrajiny na celé její území, což by mělo za následek příchod dalších milionů migrantů z Ukrajiny, z nichž by zřejmě nejvíce směřovalo do jazykově blízkých zemí, zejména do České republiky a na Slovensko.

Tato hrozba v sobě zároveň nese i riziko vzniku rozsáhlého válečného konfliktu mezi Ruskou federací a armádami zemí NATO na území Evropy, vyvolaného ať už náhodou, nebo úmyslnou provokací jedné ze stran.

Riziko rozpoutání války v sobě skrývá i současný konflikt v Sýrii, kde se, kromě zde na pozvání legální vlády Syrské republiky oficiálně působícího Ruska, více či méně skrytě vojensky angažují i vlády mnoha dalších zemí, včetně USA.

Jedním z rizik pro bezpečnost ČR, omezujícím podstatně její schopnost bránit své území a obyvatelstvo, je i současný stav Armády České republiky.

Česká republika je pevnou součástí Severoatlantické Aliance a Evropské unie. Zkušenost nám však ukazuje, že spoléhat se plně jen na pomoc těchto organizací není možné. Dosavadní, již více jak rok trvající bezzubá politika vedení EU, spolu s odmítavým přístupem velení NATO k problémům, které přináší masová migrace evropským členům Aliance, nedokázala zajistit ani elementární ochranu hranic Schengenského prostoru, natož migraci zastavit. V důsledku této politiky například přišlo za uplynulý rok jen do sousedního Německa kolem jednoho miliónu nelegálních migrantů! Mezi nimi je podle dostupných informací i mnoho jedinců se sklony k islámskému extremismu, podporujících takzvaný Islámský stát, násilně vytvořený na částech území Sýrie a Iráku, i řadu dalších mezinárodních teroristických organizací.

2.     Stav Armády České republiky

Paradoxně ačkoliv je česká armáda bojeschopná a je i dobře vycvičená, její přínos obranyschopnosti ČR je mizivý. Hlavními důvody jsou naprosto nedostatečné počty vojáků a klíčových druhů vojenské techniky, neexistující systém přijímání a výcviku záloh, chaotická struktura výzbroje, výstroje, spojovacích prostředků a dalšího vybavení, daná mnohaletým zaměřením na zahraniční mise, špatné logistické zabezpečení, téměř nulové zásoby výzbroje a výstroje nejen pro případné zálohy, ale dokonce i pro stálý stav, nepatrné zásoby munice pro hlavní zbraňové systémy, zhroucený systém nakupování zbraní, vybavení a služeb a nefunkční logistické zabezpečení. Z uvedených důvodů není AČR v současné době schopna efektivně zajišťovat obranu území ČR a bezpečnost obyvatel země, ani plnit závazky vůči spojencům v NATO. Armáda není připravena plnit vůči občanům ČR na vlastním území obranné a logistické funkce při koordinovaných teroristických akcích větších skupin, při přírodních katastrofách velkého rozsahu, spojených s výpadky zásobování energiemi, vodou a potravinami, ani při rozsáhlých epidemiích neznámých chorob.

Za této vyhrocené situace považuje vedení SPO za nezbytné radikálně a urychleně zlepšit připravenost, bojeschopnost, vycvičenost a vybavenost ozbrojených sil s důrazem na klíčový význam Armády České republiky. SPO je vážně znepokojena zejména faktem, že Armáda České republiky by v případě organizovaného pokusu o nelegální průnik většího množství migrantů na území ČR nebyla schopna této akci zabránit, a to ani v součinnosti s Policií ČR! Varující jsou zejména tyto skutečnosti:

- skutečné počty bojeschopných příslušníků AČR, výzbroje, výstroje, techniky a dalšího potřebného vybavení (včetně zbraní, munice, náhradních dílů, výstroje, potravin, atd.) činí pouhých 13 % souhrnných tabulkových počtů. V případě potřeby je současná AČR schopna nasadit nanejvýš čtyři tisíce bojeschopných a vycvičených vojáků, protože její současná naplněnost včetně dobrovolných záloh činí necelých 70 % (celkem má současná Armáda okolo 24 tisíc příslušníků, z toho je však cca 12 tisíc uniformovaných vojenských úředníků a 8 tisíc občanských pracovníků vojenské správy),

- v  roce 2005 byla bez referenda zrušena základní vojenská služba, a tím zanikl i výcvik mladých mužů (případně i žen) ve schopnosti zacházet se zbraněmi a v případě potřeby bránit sebe, své blízké a svou zem. České republice dnes chybí nejen vycvičené zálohy za posledních 15 let, ale i transparentní ustanovení zákona o obraně ČR, upravující povinnost alespoň části mužské populace v případě krizové situace nastoupit na základě rozhodnutí politického vedení země službu v ozbrojených silách. ČR má sice k dispozici přibližně dva miliony mužů ve věku od 18 do 50 let, ti jsou však až na výjimky nepřipraveni a nevycvičeni k vojenské službě, a navíc ani AČR, ani Správa státních hmotných rezerv nemá pro tyto zálohy vyčleněn ani zlomek potřebné výzbroje, výstroje a techniky,

- armáda ani samostatně, ani v součinnosti s ostatními složkami ozbrojených sil není cvičena a připravována na řešení reálných krizových situací, jako je zvládání náporu ilegálních migrantů na hranicích ČR, likvidace následků rozsáhlých a koordinovaných teroristických útoků, opatření k zamezení útoků na sklady zbraní a munice, zvládání pandemií chorob nebo humanitární činnosti v případě výpadků zásobování obyvatelstva potravinami a vodou. Politická vedení armády, počínaje ministry obrany a konče jejich náměstky počínaje rokem 1994 byli až na výjimky naprostými laiky, kteří nerozuměli ani obranyschopnosti státu, ani potřebám armády. Generální štáb AČR má značně omezené pravomoci a je zcela závislý na neodborném rozhodování politického vedení resortu obrany,

- v katastrofální situaci je rovněž vojenské zpravodajství, které se bude ještě mnoho let potýkat s neblahým dědictvím nedávné doby. Od konce 90. let, kdy byli z jeho vedení postupně vytlačováni zpravodajští odborníci, se pod vedením nekvalifikovaných velitelských kádrů postupně transformovalo v nástroj mocenského boje mezi politiky, a prostředek diskreditace lidí, nepohodlných politikům, jejich milenkám a kmotrům s nimi spojených. Vrcholným důkazem neloajality a neprofesionality této instituce, která by měla být jedním z pilířů bezpečnostního systému ČR, bylo angažmá jejích vedoucích funkcionářů v kauze „Nagyová".

3.     Ke zlepšení připravenosti Armády ČR Strana Práv Občanů navrhuje:

- na popud vrchního velitele ozbrojených sil - prezidenta ČR prostřednictvím zpravodajských služeb a analytických struktur v působnosti vlády ČR analyzovat rizika, objektivně ohrožující Českou republiku a bezpečnost jejích obyvatel,

- souběžně s touto analýzou, pod vedením vlády a kontrolou Parlamentu ČR, provést veřejný audit resortu obrany, popsat jednoznačně skutečný stav civilní části a AČR, otevřeně pojmenovat hlavní problémy a příčiny jejich vzniku. Na návrh vlády ČR přijmout cestou Parlamentu ČR krizový program posílení schopností AČR, vedoucí ke zvýšení jejích schopností reagovat v součinnosti s PČR a HZS účinně na konkrétní krizové situace, primárně na území ČR, a v případě potřeby i v rámci sil Severoatlantické aliance,

- v rámci resortu obrany osamostatnit Generální štáb AČR, vrátit mu původní odpovědnosti a kompetence. Výcvik armády ve schopnostech reakce na konkrétní rizika plánovat a provádět v součinnosti s Policií ČR, Hasičským záchranným sborem a místními samosprávami. Do výcviku zahrnout i situace, související se zabraňováním masových průniků migrantů na území ČR, včetně nácviku uzavření a střežení ohrožených úseků státní hranice. K tomu směřovat i investice do technických prostředků pro střežení hranic ČR a neletálních zbraňových systémů, vhodných pro zásahy v těchto operacích. K přípravě jednotek AČR i Policie ČR využívat zkušeností válečných veteránů, kteří nemalou část své vojenské služby plnili ve složitých válečných podmínkách v zahraničních misích, včetně misí v zemích s islámským náboženstvím, kulturou a stylem života a znají mentalitu tamějších obyvatel, jejich kulturu a styl života,

- armádu ČR transformovat do organizační struktury divizního typu o síle 4-5 universálních mechanizovaných brigád a samostatnou divizi protivzdušné obrany státu. Výrazně zvýšit počty bojeschopných příslušníků pozemních sil, včetně příslušníků speciálních jednotek a komand (například po vzoru armády Izraele, která má největší zkušenosti z boje s islámským terorismem masových měřítek - hnutí Hizballáh). Dosáhnout  počtu 15 000 - 18 000 bojeschopných příslušníků AČR, schopných rovněž samostatně cvičit a doplňovat zálohy,

- v rámci krizového programu posílení schopností AČR urychleně zpracovat dílčí programy obnovy a modernizace zbraní, technických prostředků, výstroje a logistiky. Současné úřednické struktury akvizičního systému transformovat do podoby Národního úřadu pro vyzbrojování, působícího ve strukturách resortu MO, ale v podřízenosti premiéra, s ředitelem jmenovaným prezidentem a odpovídajícím se Parlamentu ČR. Obnovit výcviková střediska AČR, sloužící na teritoriálním principu rovněž přípravě mladých mužů a žen k působení v ozbrojených složkách ČR, a to včetně Policie a HZS. Pro potřeby výcviku, včetně potřeb našich spojenců v rámci NATO, ponechat svojí rozlohou a vybavením výjimečné vojenské výcvikové prostory Boletice, Doupov a Libavá. Jejich zmenšení či likvidace by oslabilo schopnosti ČR připravovat se k obraně svého území a jeho obyvatel. V rámci Integrovaného záchranného systému vytvářet na teritoriálním principu kombinované útvary civilní obrany státu pod armádním velením, připravené se velmi rychle zformovat v případě velkých teroristických útoků, nebo rozsáhlých živelných, průmyslových a dopravních katastrof a plnit úkoly koordinovaně i na celém území ČR,

- zvyšovat postupně rozpočet resortu obrany příštích pět let nejméně o 3 - 4 miliardy ročně, pod dohledem Parlamentu ČR. Strukturálně a procesně (tj. cestou souběžného budování nezávislého Národního úřadu pro vyzbrojování) zajistit jejich směrování především ve prospěch nárůstu schopností AČR. Hledat možnosti financování rozvoje obranyschopnosti ČR i z jiných zdrojů, například cestou investic do rozvoje schopností letectva ČR ze zisků Řízení letového provozu ČR, s. p. Vytvořit zákonné podmínky, umožňující při nákupech výstroje, výzbroje a techniky, vyráběné v ČR, preferovat na základě programů vlády ČR české výrobce,

- novelizovat zákon o branné povinnosti tak, aby umožňoval na teritoriálním principu provádět základní a zdokonalovací výcvik vybraných ročníků zdravé mužské populace pro potřeby ozbrojených sil ČR a HZS na celém území ČR.  Dosáhnout stavu, umožňujícího v případě ohrožení svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením. Rostoucí počty záloh postupně zajišťovat nákupem výzbroje, výstroje a technického vybavení, v souladu se zákonem o ozbrojených silách ČR,

- ve spolupráci s Asociací obranného a bezpečnostního průmyslu odporovat rozvoj výrobní báze českých firem zabývajících se výrobou techniky, výzbroje a výstroje, použitelných pro armádu a policii ČR i pro další složky bezpečnostního systému ČR.