Miloš Zeman a já: 20 let

08/09/2020 Miloš Zeman a já: 20 let


Poznal jsem Miloše Zemana přesně před dvaceti lety. Tehdy jsem s ním napsal knihu rozhovorů „Prognostikovo pozdní odpoledne“. Tehdejší pan premiér v ní byl takový, jak jej všichni známe: otevřený, někdy trochu sarkastický, se svými oponenty, ale i spolustraníky se takříkajíc „nemazal“: každý dostal, co mu patřilo. Možná si tou knihou – stejně jako svou pozdější „Jak jsem se mýlil v politice“ – mnoho politických přátel neudělal, ale takzvané normální lidi zaujal a oslnil. Když odešel ze Strakovy akademie „objímat stromy“ na Vysočině, jezdil jsem tam za ním poměrně často a rád. Těch podvečerů plných hovoru o politice, ekonomii, ale i literatuře (pan prezident je velký čtenář), to bylo nezapomenutelné! Když jsem s ním pak před první přímou volbou na sklonku roku 2012 vydal druhou knihu, Zpověď informovaného optimisty“, byla o všechny hovory za těch deset let zkušenější a kniha lepší. A když mi pak pan prezident 28. října 2017 předával ve Vladislavském sále Řád za zásluhy v kultuře a školství, třásla se mi kolena. Pan prezident mi jenom špitl: „To je zas potěšíme, viď“, a oba jsme věděli, koho myslí. Pražské kavárníky, kteří místo aby se činili a přesvědčili občany o svých schopnostech, jen vymýšlejí, jak obejít volby, v nichž se jedině v demokracii projevuje míra zdravého rozumu voličů. Tak Ti na dálku přeji, milý Miloši, pořád dost nadhledu a zdraví, pro Tebe, pro sebe a pro nás všechny, jimž jsi prezidentem.

Petr Žantovský, pedagog VŠE




Poslední novinky