Veleba (SPO): Zatím mlčící většina aneb Jednoho dne se ucho džbánu utrhne

16/05/2017 Veleba (SPO): Zatím mlčící většina aneb Jednoho dne se ucho džbánu utrhne


16. 5. 2017 www.parlamentnilisty.cz

Máme za sebou tři a půl roku prý úspěšné vlády a před sebou několik měsíců agonie a politického xindlu téže vlády.

A politologové mohou začít analyzovat novou kapitolu, jak se dá dělat politika po česku, pardon, po Sobotkovsku a jak se v demokracii zrodila obdoba Národní fronty z minulého režimu.

Nemá smysl, abych zde popisoval názorové veletoče páně premiéra Sobotky. Mám jenom potřebu poukázat na podstatu a beznaděj současné české politiky, tentokráte v režii ČSSD za podpory Kalouska, Fialy, Bělobrádka, Gazdíka, ale také části Senátu v čele s jeho předsedou  a první místopředsedkyní. To tu ještě nebylo a kolega senátor Doubrava má pravdu, když píše o nové Národní frontě a jistě mně promine, že jsem si jeho trefný termín vypůjčil.

Pojďme ale k věci. Stokrát a ještě vícekrát jsme z úst představitelů vládní koalice slyšeli, jak je tato vláda úspěšná. Říkali to unisono Sobotka, Babiš i Bělobrádek. Stejně tak jsme od Kalouska, Fialy i Gazdíka do omrzení slyšeli přesně opačné hodnocení.

To je realita, jejíž počátek začíná sestavováním nové vlády po parlamentních volbách 2013. Jistě si každý vzpomene na hubený výsledek Sobotky a jeho ČSSD, které stěží přelezlo 20% a na to, jak Babiš odmítl jednat se Sobotkovou partajní opozicí vedenou Michalem Haškem. Tím vlastně Babiš nepřímo rozhodl, že prezident Miloš Zeman pověřit sestavením nové vlády Sobotku zkrátka musel. A Sobotka se s chutí pustil do práce, splnil se mu jeho životní sen. Ani mu nevadilo, že u klíčových jednání při sestavování vlády a přípravy koaliční smlouvy není Bělobrádek, který jako na potvoru musel do USA na léčení. A už vůbec mu nevadil Andrej Babiš. A proč taky, bez Babiše by to nedal a touha stát se premiérem byla nezvladatelná.

I stalo se, vládlo se úspěšně přeúspěšně, koaliční chvála veliká. Jenom několik ministrů obětováno, jako poslední kvalifikovaný ekonom Jan Mládek. A zase jako na potvoru všichni vyhození byli ministry za ČSSD. Tehdy ještě platila koaliční smlouva a s vyhozením jinostrance, tedy ministra mimo ČSSD, by museli souhlasit předsedové koaličních partnerů Bělobrádek nebo Babiš. K tomu se nikdy premiér neodhodlal. Ani nemohl, protože koaliční smlouva, mimochodem stále ještě platná, říká, že s odvoláním musí souhlasit předseda příslušné koaliční strany, tedy zmínění Bělobrádek či Babiš. Jiná věc je, když ministryně spravedlnosti Válková (ANO) odešla sama na vlastní žádost.

Takto to fungovalo, leč s blížícími se letošními podzimními parlamentními volbami se politická konstelace začala dramaticky měnit. Premiér Sobotka krok za krokem postupně zlikvidoval svoji vnitrostranickou opozici, poslední šel Zimola, před ním sám a dobrovolně Tejc, pokračují další a ČSSD je prý sjednocená jako nikdy. Ale co naplat, voliči tomu jaksi nerozumí a preference ČSSD směřují tam, odkud je kdysi vytáhl Miloš Zeman. A co hůř, u hlavního koaličního partnera a volebního soupeře Hnutí ANO Andreje Babiše křivka preferencí trvale stoupá. Do toho se Babiš odvážil plivnout do polévky ČEZ, který z ničeho nic chtěl prodat důležitý subjekt naší energetické soustavy elektrárnu Počerady. Zrovna teď a jako na potvoru před parlamentními volbami … A to nemluvím o urychlené volbě generálního ředitele ČT, který ani nevyužil celé funkční období a o čtyři měsíce dříve byl nechán opět zvolen pozoruhodným skórem 15 : 0. Vše může běžet při starém – na obrazovkách dnes a denně Sobotka, Klousek, Fiala, Bělobrádek, ani vlas se jim nezkřiví. A kontrast proti, také dnes a denně, Babiš a Zeman, vždy všechno negativní.

No a do toho všeho lidovci s Gazíkem (STAN, donedávna pevná opora Miroslava Kalouska) s jasnou zprávou nové volební koalice, která dobude českou politickou scénu. Teoreticky a piárově možná ano, ale voliči to vidí poněkud jinak a součet volebních preferencí zatím říká něco jiného.

Sečteno a podtrženo, staré lidové přísloví říká, že tonoucí se stébla chytá. Ale čeho se má Sobotka chytit, když žádné stéblo natož pevný břeh nevidět? A tak musí přijít něco nového, originálního. Něco, co tu ještě nebylo. Proto demise sdělená přes média a s nikým nekonzultovaná, čili hrozba potopení vlády svévolně vyvolaná premiérem Sobotkou. Pro jistotu ale jenom deklarovaná s tím, že její podání prezidentu republiky bude až někdy. Místo podání demise následuje první premiérův veletoč, když přichází na Hrad bez demise si o tom všem jenom popovídat. Následuje druhý veletoč a premiér posílá prezidentovi nikoliv demisi, ale návrh na odvolání Andreje Babiše, prvního místopředsedy vlády a předsedy koaličního partnera, se kterým podepsal koaliční smlouvu. Prezidentovi se tyto způsoby demise nedemise, obcházení koaliční smlouvy a obcházení vlády nelíbí. Vyjadřuje se a začíná, jako vždy, štvanice. Jak trefně popsal výše zmiňovaný kolega senátor Jaroslav Doubrava, zrodila se nová Národní fronta – vedení ČSSD v čele se Sobotkou, lidovci, STAN, TOP 09, ODS, část Senátu podpořená druhým nejvyšším ústavním činitelem Milanem Štěchem a většinou jeho místopředsedů. Vše vydatně podporované médii, pražskými umělci a Pražskou kavárnou. Muziku tvrdí ministři ČSSD, kteří bojkotují současnou prezidentovu návštěvu Číny, jejímž hlavním cílem je být na startu gigantického projektu Hedvábné stezky, který se dotkne tří kontinentů a 68 zemí světa.

Lidé se ptají, co se to vlastně děje,  jak toto všechno dopadne a co mají dělat. Nejsem Sibyla, ani politický prognostik, ale už jsem v životě něco zažil a tak dovolte několik poznámek. Především pevně věřím, že lidé nejsou žádní hlupáci a ve volbách se rozhodnou podle staré lidové moudrosti, která praví „kdo jinému jámu kopá sám do ní padá“.

Druhá poznámka je k Senátu, jehož součástí (jedenaosmdesátinou) jsem sám. Docházím k názoru, že tímto stylem politiky Senát neplní svoji roli pojistky demokracie a že nabývá legitimity otázka, zda by se bez něj tato země neobešla. Jsem senátorem pátým rokem a už potřetí se zde rozehrává politická hra proti prezidentu republiky, který byl zvolen v přímé volbě mandátem 2,7 milionu hlasů. Tentokrát se za mohutné mediální podpory spojují síly pravice a špiček ČSSD a přes média diskutují o tom, jak na prezidenta zaútočit. Zda bude lépe na něho podat žalobu k Ústavnímu soudu (lidovci, STAN, část ODS, zelení, někteří nezařazení) a nebo postačí žaloba k Nejvyššímu správnímu soudu (Štěch). Že zatím není žalovat co, neboť  premiér odmítl návrh ANO na novou ministryni financí místo Babiše, to jim v jejich posedlosti a svaté válce proti Zemanovi nevadí.

Závěrem si chci jenom postesknout, že tento styl vedení státu současnou politickou reprezentací v čele s premiérem Sobotkou, podporovaný mravním gigantem Kalouskem, Fialou, Gazíkem a dalšími, si naši občané nezaslouží. A pokud v něm bude na sílu pokračováno, tak se obávám, že to nepovede k ničemu dobrému a že se jednoho dne ucho  džbánu utrhne. Mám nepříjemný pocit, že stejný názor, který den ze dne sílí, má velké množství lidí. Je to zatím mlčící většina.

Jan Veleba, předseda Strany Práv Občanů a senátor




Poslední novinky