Lídryně liberecké kandidátky SPO Sejkorová: EU pozbývá schopnosti plnit své základní funkce

11/10/2017 Lídryně liberecké kandidátky SPO Sejkorová: EU pozbývá schopnosti plnit své základní funkce
Liberecký

11. 10. 2017 www.parlamentnilisty.cz

Děti jsou vtahovány do problémů Evropské unie. Děje se tak prostřednictvím některých učitelů a neziskových organizací, povzdechla si lídryně a spoluzakladatelka SPO v Libereckém kraji Martina Sejkorová. V rozhovoru, který poskytla naší redakci, jsme si povídali nejen o poměrech českého školství, ale také o spolupráci SPO s SPD či o zastoupení žen v politice. Prozradila nám, kde shledává největší nedostatky ve fungování státu a jaké řešení Strana Práv Občanů nabízí.

Patříte mezi zakládající členy SPO. Čím si vysvětlujete, že se strana nedokázala více prosadit a dveře Poslanecké sněmovny měla dosud uzavřené?

Ano, je to tak, patřím mezi zakládající členy Strany Práv Občanů Zemanovci v Libereckém kraji. Tehdejším předsedou SPOZ byl ing. Miloš Zeman. V posledních sněmovních volbách se však uvnitř SPO objevily nevyřešené problémy s některými jednotlivci, a to vrhlo negativní stín na celou stranu. Je nutné podotknout, že voliči vnímají jakékoliv neshody a nejasnosti, to se týká naprosto všech stran nebo hnutí a nesouhlas s nimi pak vyjádří u voleb svým hlasem. Očekávání výsledků bylo v roce 2013 větší než výsledná realita. V letošních podzimních sněmovních volbách je situace naprosto jiná. Sjednotili jsme se, jsme stabilní, bez těch, kteří tehdy spatřovali jakési výhody, a co je podstatné, máme nové vedení. V čele strany vystupuje senátor Jan Veleba a superlídrem SPO (volební číslo 30) se stal František Ringo Čech a jedním z krajských lídrů, a to ve Středočeském kraji, je známý generálmajor v záloze Hynek Blaško. V mnoha dalších krajích jsou na čele kandidátky již zkušení krajští zastupitelé vzešlí z loňských krajských voleb.

Do poslanecké lavice by chtělo 391 lidí z Libereckého kraje. Proč by měli dát voliči přednost právě vám?

Vyplývá to již ze samotného programu Strany Práv Občanů. Vstupujeme do sněmovních voleb s programem, který je nazvaný „Pevné české kořeny“. Naším cílem je posílení přímé demokracie v České republice, ctíme tradiční kulturu a hodnoty českého národa. Strany, které vykonávají mandát v Poslanecké sněmovně již po mnoho let, nám všem dostatečně předvádějí, jakým způsobem přistupují k občanovi, jaká mu poskytují práva, jakou hodnotu pro ně občan má, ať je v produktivním věku či senior. Postrádám u některých zájem o občana a zájem o zvyšování kvality jeho života. Spokojený občan je základem prosperující společnosti a sociální politika, mám na mysli zajištění sociálních jistot občana od narození do seniorského věku, je jedním z mých osobních programů. Podporuji školství zejména v oblasti zlepšení pracovních a ekonomických podmínek pedagogů, vzdělávání pedagogů, podporu samostatného myšlení dětí na školách, nikoliv naučené fráze, jsem proti nevhodnému zavedení inkluze do škol, nesouhlasím s kariérním řádem učitelů, a to jsou jenom příklady toho, kde spatřuji nedostatky a ráda bych se zasadila o změnu opačným směrem. Mým hlavním cílem je však podpora a ochrana rodiny. Není mi lhostejná situace samoživitelek či jinak znevýhodněných rodin, postavení seniorů a invalidů ve společnosti. K těmto občanům by se mělo přistupovat z pozice státu daleko citlivěji.

O hlasy voličů se bude v kraji ucházet celkem 24 stran a hnutí. Minule jich bylo 18. Jen 12 z nich je shodných. Velké množství nově vzniklých stran a hnutí vsadilo na vlnu nacionalismu a jako terč si vybrali EU, což jsou i pilíře politiky SPO. Věříte, že po volbách bude vůle se tím zabývat a vyhlásit referendum o našem setrvání v EU?

Naše Strana Práv Občanů, dříve Strana Práv Občanů – Zemanovci, je na politické scéně již od roku 2009 a následně vstoupila poprvé do sněmovních voleb v roce 2010, tehdy ještě se svým předsedou, nynějším čestným předsedou a prezidentem České republiky Milošem Zemanem. Hájíme naši historii, tradice a suverenitu české země. Zasazujeme se o posílení přímé demokracie. Rozhodně se stavíme proti tomu, aby nám Evropská unie diktovala nesmyslná pravidla a nařízení a cíleně likvidovala tradiční kulturu a české hodnoty. EU se nachází ve stavu, kdy pozbývá schopnosti plnit své základní funkce. Z těch prvořadých je zajištění bezpečnosti občanů, rovnocenný demokratický přístup a dalším například také vyrovnávání rozdílů v ekonomické výkonnosti. Proto je pro nás řešením zavedení referenda o setrvání, či chcete-li, o vystoupení z Evropské unie. Východiskem je pro nás prohloubení spolupráce a koordinace postojů ve společenství V4 k důležitým evropským otázkám, jako jsou imigrace anebo využití jaderné energie. EU již není schopna zasadit se o ochranu občanů, její bezpečnostní systémy selhávají. Česká republika je suverénní stát a jen my, občané České republiky, máme výlučné právo rozhodovat o své zemi, o tom, s kým chceme sdílet svoje životy a území.

SPD, s níž spolupracujete v řadě krajů včetně Libereckého, má v mnoha ohledech totožný program s vámi. Jak to že ona se do sněmovny dostala a podle průzkumů má velkou šanci v ní setrvat, zatímco volební potenciál SPO je pod pětiprocentní hranicí potřebnou pro překročení volební klauzule? Kde dělá strana chybu?

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se teprve budou konat v řádném termínu 20. a 21. října 2017, tzn., že ještě akt samotné volby neproběhl a výsledky budou vyhlášeny po sečtení všech hlasů v republice. Z toho důvodu dnes nemůže být jasné, s jakými výsledky uspěje jakákoliv strana nebo hnutí. Strana Práv Občanů (volební číslo 30), dříve Zemanovci, nebývá téměř zvána do různých setkání s lídry nebo do duelů i přes stále zvyšující se preference doložené agenturou SANEP, zabývající se předvolebními průzkumy. Přesto máme důvod si myslet, že náš program Pevné české kořeny osloví takovou část našich občanů, kteří cítí potřebu změnit obsazení tradičních stran ve vedení státu za stranu poskytující práva a jistoty občanům. Věříme, že dosáhneme dobrého výsledku.

Předseda strany Jan Veleba se obával, že rozhodnutí SPD jít do sněmovních voleb samostatně může ohrozit vaši dosavadní spolupráci v krajích. Můžete tuto obavu potvrdit, nebo vyvrátit?

Obava je vcelku oprávněná, protože v krajích napříč republikou je dřívější koalice Strany práv Občanů a SPD zastoupena krajskými zastupiteli, kteří spolupracují v zastupitelských klubech. Za Liberecký kraj mohu jako krajská zastupitelka potvrdit, že je zastupitelský klub Strany Práv Občanů a SPD stále funkční.

Kandidátky stále vede relativně málo žen, a také SPO má v čele kandidátek jen dvě ženy. Proč podle vás ženy do politiky nechtějí? Nebo o ně strany nestojí?

Zastoupení žen v české politice je v současné době stále nízké. Zajímavá je ta skutečnost, co se týká emancipace žen, že v této oblasti patřily české země k těm průkopnickým. První žena byla do tehdejšího Zemského sněmu zvolena v roce 1912. Plná politická práva získaly u nás ženy ústavou v roce 1920.

Postavení žen ve vrcholné politice, to mám na mysli především na parlamentní úrovni, se postupně zlepšuje, avšak není znát stoupající trend. Příčinou může být odpovědnost ženy za péči o rodinu a role matky a manželky, která je stále ještě ve společnosti stavěna do popředí a mnoho žen ji přijímá mnohem raději, než aby uplatňovaly svoje ambice na politickém poli. Dalším důvodem je tzv. mužský princip. To znamená, že je zde přetrvávající patriarchální model rodiny a panují tu rozdílná měřítka pro muže a ženy. Způsob vnímání politiky mužů a žen je odlišný. Ženy chápou svoji roli v politice jako veřejnou službu, mají větší schopnost empatie, jsou rozvážné, zodpovědné a dávají větší důraz na vystupování. Muži se cítí být dominantní a prosazují své zájmy spíše v ekonomickém resortu a hospodářství, vyžadují respekt.  V české společnosti stále přetrvává tradiční pojetí rolí mužů a žen, a to zasahuje i do otázky usilování o veřejnou volební funkci. Skandinávský model je v Evropě jedinečný, podíl žen ve vrcholné politice je ze zákona 40 % a myslím, že nastal čas se alespoň přiblížit a srovnat krok s těmito zeměmi.

Proč jste se rozhodla politice aktivně věnovat vy sama a nelitujete někdy svého rozhodnutí?

Ne, nelituji. Je to určitá životní zkušenost. Vždy jsem se zajímala o historii, kulturu a dějiny naší vlasti i ostatních evropských zemí. Před osmi lety jsem dostala nabídku věnovat se aktivně politice Miloše Zemana a stala jsem se, jak už výše zmiňuji, členkou SPOZ, tedy Strany Práv Občanů – Zemanovci.  Byla to tenkrát souhra okolností – zájem, studium práva, příležitost pracovat ve veřejné funkci. Zkušenost je to nepřenosná. Myslím si, že dokud člověk sám nezkusí práci v politické straně, nemůže a ani nelze objektivně posoudit, co předchází konečným jednáním. Často jde o nelehká rozhodování. Ten, kdo chce v této oblasti pracovat a dosáhnout výsledků a cílů, musí mít také nutně široký záběr znalostí ekonomiky a legislativy. Na krajské úrovni, kde působím jako krajská zastupitelka, by bylo prospěšné dosahovat konsenzu napříč politickými stranami v zájmu občanů kraje a v souladu se zákony. Na české politické scéně panuje v současné době špatná politická kultura. My chceme ukázat občanům jinou cestu, že lze najít jiný způsob vyjadřování a spojovat slušnost, otevřenost a pravdivost a že lze dělat politiku i s respektem. Chceme se držet demokratických zásad, které jsou nyní často opomíjené.

Jak jsem se dočetla ve vašem životopise, po mnoho let pracujete jako učitelka na základních školách a dětem se věnujete i ve volném čase. Můžete být více konkrétnější?

Po studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově jsem pracovala jako návrhářka skla a již tehdy jsem se dětem věnovala v umělecké škole, obor výtvarná činnost. Později jsem začala s činností lektorky anglického jazyka. Při těchto příležitostech jsem svůj volný čas věnovala dětem v různých aktivitách, příměstských táborech, letních táborech, workshopech apod. Bylo obtížné rozdělit dvě lásky, sklo a cizí jazyk.

Jak se z vašeho pohledu v posledních letech proměnilo chování žáků a jejich vztah k učitelům? Hodně se mluví například o šikaně. Stupňuje se podle vás agresivita dětí, nebo se o ní jen více hovoří?

Se zásadní změnou ve společnosti došlo samozřejmě také k výrazné proměně vztahů mezi lidmi obecně. Je to otázka vývoje, nemluvím o pozitivním ani negativním vývoji. Chování žáků na školách je jiné a vztah dětí k učitelům nabyl jiného rozměru. Dnešním dětem často chybí přirozený respekt k autoritám. Na druhé straně stále vnímám žáka jako osobnost se svými povahovými vlastnostmi a se svými klady i zápory. Ze zkušeností vím, jak se odráží na chování žáka směrem k učiteli vystupování učitele samotného. Velký vliv na rozvoj osobnosti dítěte má i rodina, ve které je vychováváno. Z toho vyplývají další aspekty, protože ne všechny rodiny mají v dnešní době stejnou životní úroveň. Bohužel v České republice se zvýšil počet rodin sociálně znevýhodněných. Agresivita se projevuje například u dítěte, které má spíše slabší školní výkon. Proto se může cítit osaměle a je nespokojené, stresují ho školní povinnosti, a to ho může dovést k agresivnímu chování. V domácím prostředí pak tyto děti mohou být trestány fyzicky a je to celý kruh událostí. Je zřejmé, že nejméně agresivní jsou děti, které mají možnost trávit se svými rodiči svůj volný čas, ideálně v souladu se svými koníčky. Šikana se ve škole stala častějším jevem než dříve. Ten, kdo šikanuje, i ten, kdo je šikanovaný, potřebuje pomoc. Šikanované dítě může být týráno jak psychicky, tak fyzicky a je třeba takovému chování předcházet a pozastavit ji již v náznacích.

Jak pomoci českému školství? Co nejvíce potřebuje?

Na první místo bych si dovolila postavit téma, o kterém se v poslední době často diskutuje. Tím je zlepšení ekonomických podmínek pedagogů, tedy platů učitelů. Mnohdy nejsou ani na úrovni průměrné mzdy, proto by mělo dojít ke dvojnásobnému navýšení současných platů učitelů. Dále v oblasti školství existuje nový fenomén a tou je inkluze, velmi drahý a nekoncepční projekt. V prvním roce měla stát inkluze jednu miliardu korun, ovšem jenom od ledna do června letošního roku se náklady na ni dostaly k 1,5 miliardy korun a odhad na příští rok 2018 se vyšplhal již na čtyři miliardy korun! Strana Práv Občanů je proti dalšímu zavádění inkluze a podpoříme její zrušení. Děti, které potřebují asistenta, by si zasloužily vzdělávat se ve speciálních školách a inkluze není pro nás tím, co by se mělo provádět v zájmu dítěte. Ve školství je dále nutné podpořit technické obory a učňovské školství ve spolupráci s podnikatelskou sférou a podporovat v rámci jednotlivých krajů obory důležité pro daný region.

Jaká by měla být role státu při výchově dětí? Mnozí si stěžují, že současná vláda zasahuje rodičům do výchovy až příliš. Jak to vidíte vy?

Příkladem zásahu státu do práv dětí se speciálními potřebami zdravotně postižených nebo jinak znevýhodněných dětí je začleňování žáků s postižením do běžných kolektivů – plán inkluze. Rodič by měl být v první řadě tím, kdo rozhoduje o životě a výchově svého dítěte. Většinou platí, že rodiče znají potřeby svého dítěte, jeho zájmy, jeho chování v určitých situacích a také možnosti, ve kterých dítě může uspět, na co jeho schopnosti dosahují a do jaké hranice může jít. Dalším a neméně důležitým prvkem na některých školách je zřetelný zásah státu do výuky. Je to především v řízeném plánu výuky týkajícím se nelegální migrace, která se již dotýká nás všech obyvatel Evropy. Děti jsou vtahovány do problémů Evropské unie, která si sama neví rady, jak zastavit vražedné útoky tzv. Islámského státu na obyvatele zemí Evropy. Děje se tak prostřednictvím některých učitelů a neziskových organizací. Děti dostávají neucelené a jednostranné informace a jsou z toho také zkoušeny či vytvářejí projekty na téma islám. Zdánlivě by se mohlo jednat o součást výuky, ale nabízí se otázka: „Je tomu tak ve skutečnosti?“ Proč by děti křesťanského původu měly být ve škole vedeny k pozitivnímu vztahu k islámu formou komparativního appeasementu, to je psychologická forma psychomanipulace (Freud, Jung)? Dotazovaní učitelé pak rodiče odkazují na nařízení z ministerstva školství vedeného v ten okamžik ČSSD? Kde se nachází ta cesta pouze informovat, vzdělávat a nařizovat? Kde se ocitá české školství?

Kandidáta na prezidenta Michala Horáčka jste doslova nazvala namyšlenou kreaturou. Z dosavadních kandidátů je za jednoho z největších soupeřů Miloše Zemana označován Jiří Drahoš. Dokážete si ho jako prezidenta představit?

Napsala jsem článek týkající se osoby Michala Horáčka a toto je pouze myšlenka vytržená z kontextu. Každý si může sám nalézt, jaký význam ta slova měla. Dalším soupeřem do prezidentské volby je pan Jiří Drahoš. Vnímám ho jako člověka z vědecké oblasti, který velkou část pracovního života strávil v oboru chemického inženýrství na různých funkcích i jako předseda při Akademii věd České republiky. Na politickém poli jsem však zaznamenala naprosto odlišný postoj k naší vlasti, než má nynější prezident České republiky Miloš Zeman, a to je pro mě jako členku Strany Práv Občanů a krajskou zastupitelku Strany Práv Občanů nepřípustné. Již jsem zde několikrát zmínila náš program Pevné české kořeny, který plně vystihuje cestu, kterou se naše strana ubírá, a naše názory se tedy neslučují a ani nemohou. Věříme, že Miloš Zeman bude opětně zvolen do funkce prezidenta České republiky. Pokud by nastala situace a do čela státu by byl zvolen jiný kandidát, pak jen zopakuji, že politiku lze dělat i s respektem a že se chceme držet demokratických zásad.





Poslední příspěvky z regionů