Volební program Strany Práv Občanů

PEVNÉ ČESKÉ KOŘENY

Volební program ke stažení zde  Volební program SPO - 2017

 

Základní cíle a směřování SPO

Svobodný občan, který zná a uplatňuje svá práva a který ctí a respektuje své povinnosti, je základním kamenem státu. Jeho majetek je nedotknutelný, pokud neporušil zákon. Jeho práva jsou nedělitelná a jejich omezení je možné pouze tehdy, porušil-li občan zákon.

Stát je tvořen občany, kteří mu svěřují takové funkce, které může zajistit lépe, než by toho dosáhli jednotliví lidé nebo skupiny lidí bez formální opory v podobě státu.

Stát je garantem práva občanů na vnitřní bezpečnost, organizuje systém moci soudní a výkonné. Tento systém nelze privatizovat.

Zajišťuje vnější bezpečnost, navazuje vztahy s jinými státy, uzavírá s nimi smlouvy a dohody.

Je garantem nedotknutelnosti soukromého majetku, svobody podnikání, přiměřené regulace tam, kde je nutná.

Stát garantuje a organizuje penzijní (sociální) a zdravotní systém. Je-li to výhodnější, může část těchto služeb občanům zajišťovat i prostřednictvím soukromých subjektů.

Při své činnosti dbá na dodržení rovnosti občanů i podnikatelských subjektů před zákony.

Stát vybírá daně a inkasuje jiné platby či poplatky, jejichž výnos je jeho příjmem. Část těchto příjmů používá na pomoc potřebným a lidem v nouzi tak, aby nepřízeň osudu nebyla důvodem ztráty lidské důstojnosti.

Hlavním smyslem veškeré politiky Strany Práv Občanů je zajištění práv a jistot občanů a řešení jejich každodenních problémů. Za zcela zásadní považujeme nabídku práce všem, kteří pracovat chtějí, bez rozdílu, zda bydlí v malé vesnici nebo ve městě.

Podporujeme české zemědělce a český zpracovatelský průmysl tak, abychom vrátili potravinovou soběstačnost, kvalitní české potraviny a zvýšili zaměstnanost ve venkovském prostoru.

Podporujeme tak přirozené pevné české kořeny naší státnosti.

 

             „Pevné české kořeny" je i název programu,

          který předkládá Strana Práv Občanů veřejnosti.

 

1         Demokracie a právní stát

Více než čtvrt století od revolučních změn ukázaly, že nestačí lidská práva jen deklarovat. Je nutné je pojmout jako program hodný uskutečnění. Lidská práva nedokáže ochránit nikdo shora, a proto by občané měli  mít konečně možnost spravovat tuto zemi v mnoha směrech přímo, prostřednictvím přímé demokracie.

Jako zásadní problémy se stále jeví:

a)  nízká odolnost veřejných činitelů a úředníků vůči korupci. To je spojeno s neprincipiálním přístupem některých vlád, odpovědných orgánů, ale i některých medií, což podlamuje důvěru veřejnosti v demokracii. Pomalé odhalování a trestání zneužívání pravomocí veřejného činitele, arogance a nekompetentnost vybraných jedinců je tolerována a bagatelizována,

b)  přílišná nadvláda politických stran nad občany. Ta se projevuje tím, že politické strany na svých kandidátkách stanoví pořadí kandidátů na tzv. volitelných místech, které může volič jen velmi obtížně změnit. Prosazujeme proto způsob voleb, při němž může volič hlasovat pro kandidáty napříč kandidátními listinami,

c)  oblast lidských práv. Ta jsou universální a nedělitelná. Jsme si vědomi, že různé kultury ve světě nesdílejí stejné hodnoty se stejnou intenzitou. Odmítáme vnucování našeho pojetí lidských práv jiným kulturám a jiným společnostem, odmítáme se cítit nadřazeni nad ostatní lidská společenství. Naopak budeme plně respektovat jiné kulturní a společenské zvyklosti. Totéž ale požadujeme od ostatních vůči evropskému pojetí lidských práv a demokracie s jednou výjimkou. Odmítáme vizi multikulturalismu pro kultury, které chtějí žít v Evropě, ale nechtějí se přizpůsobit,

d)  nepravdivé a někdy i podvodné informování občanů o nejrůznějších oblastech. Budeme proto navrhovat změny v příslušných zákonech s cílem zvýšit odpovědnost jednotlivců, ale i médií za pravdivost sdělovaných informací,

e)  okrádání ve veřejném i soukromém sektoru. Po přijetí zákona o prokazování původu majetku budeme dbát na to, aby byl v praxi důsledně aplikován,

f)  arogance moci, která ponižuje obyčejné občany při jednání s úřady.

1.1       Posílení přímé demokracie

Připravíme návrhy zákonů, které vhodným způsobem posílí přímou demokracii v ČR. Dáme větší prostor samotným občanům prostřednictvím institutu obecného referenda snížením nutné účasti na 25 % pro jeho konečnou platnost.

Z důvodu potřeby přiblížit kandidáty na poslance voliči navrhneme, aby ve volbách do Poslanecké sněmovny byl zvýšen počet volebních okrsků z dnešních 14 na 35. Budeme prosazovat posílení práva voliče-občana výrazněji zasahovat do pořadí na kandidátních listinách politických stran, ale také snížení preferenčního procenta ve volbách ze současných 5 % na 3 %. Tuto změnu propojíme s možností volit osobnosti napříč kandidátkami.

Prioritou a dlouhodobým cílem SPO po zavedení přímé volby prezidenta je také zavedení přímé volby starostů, primátorů a hejtmanů a zároveň také jejich odvolatelnosti. V rámci této důležité demokratické změny je třeba vyřešit mnoho problémů, např. jaký dopad bude mít zavedení přímé volby na uvedených postech na vztah starosty, primátora a hejtmana k občanům obce a kraje, tj. na míru participace občanů obce a kraje na fungování samosprávy obce aj.

Nejdůležitější otázky samosprávy obce a kraje jsou zákonem vyhrazeny k rozhodnutí zastupitelstvu, zbývající jsou pak svěřeny radě. I když všeobecné právní povědomí přisuzuje starostovi, primátorovi a hejtmanovi rozsáhlá oprávnění, spíše opak je skutečností, což potvrzuje i nález Ústavního soudu z července 2001. Přímou volbou by starosta, primátor a hejtman získali silný mandát, mohli by odvážněji plnit volební program, protože by se zvýšily jejich pravomoce.

Prosadíme zákonem, aby přímo volený starosta, primátor a hejtman byli členy zastupitelstva a rady obce, příp. orgánem obce by bylo jen zastupitelstvo a starosta. Rada obce by pak fungovala jen jako iniciativní, výkonný a kontrolní orgán zastupitelstva bez rozhodovacích pravomocí v oblasti samosprávy obce.

1.2       Dokončení reformy územní veřejné správy a změny v jejím financování

Po roce 2000 proběhla dosud nejvýznamnější reforma územní veřejné správy. Vznikly samosprávné kraje a obce s rozšířenou působností. Hlavním cílem bylo přiblížit výkon veřejné správy občanům a zvýšit efektivnost veřejné správy. S tím souvisí i rychlejší pokračování v elektronizaci veřejné správy.

To bylo splněno pouze částečně, a proto SPO bude prosazovat následující kroky:

a)  změna systému územního členění veřejné správy za účelem větší přehlednosti veřejné správy pro občany i firmy, které využívají jejich služeb, ale i zvýšení kvality výkonu veřejné správy. Základní územní jednotkou by proto měl být správní obvod obcí s rozšířenou působností, na jejíž úrovni by probíhalo rozhodování v přenesené působnosti,

b)  zavedení společných úřadů pro malé obce z důvodu efektivnější správy území při současném zachování jejich samosprávy. Zároveň se zasadíme o snížení výkonu přenesené působnosti v obcích se základní působností, neboť je neúměrně zatěžuje, a otevřeme tak obcím prostor pro jejich samosprávné funkce,

c)  sjednocení působnosti orgánů státu v území s již přijatými územními změnami. Cílem je třístupňová či čtyřstupňová územně správní struktura, přičemž výkon jednotlivých kompetencí by měl být realizován buď na úrovni

§   obec - obec s rozšířenou působností - kraj, nebo

§   obec - obec s pověřeným úřadem - obec s rozšířenou působností - kraj.

d)  změna výpočtu výše příspěvku na výkon státní správy prostřednictvím zákona, tak aby pokrýval skutečné náklady na výkon těchto činností.

1.3       Ochrana veřejných financí

V tomto volebním období sice vstoupily v účinnost významné zákony chránící veřejný majetek a finance, zejména zákon o registru smluv a zákon o prokazování původu majetku, avšak v této oblasti bude nutné zajistit nejen jejich řádné dodržování, ale minimálně prosazení zákona založeného na principu průhlednosti vlastnických poměrů při zadávání veřejných zakázek. Uchazeč-soukromá právnická osoba s nejasným majitelem nesmí dostat veřejnou zakázku. S tím nepřímo souvisí i zvýšení odpovědnosti za hospodaření společnosti. Je třeba přijmout zákon, který by obsahoval zákaz opakovaného zakládání soukromých firem osobami, jež způsobily bankrot své firmy nehospodárným přístupem či úmyslně. Nelze tolerovat praktiky, kdy si „podnikatel" založí firmu, kterou přivede k bankrotu a okamžitě si založí novou. Většinou jsou tyto aktivity spojeny s daňovými či jinými trestnými činy s dopadem na veřejné finance.

1.4       Soudnictví

V oblasti soudnictví bude SPO prosazovat:

a)  soudní systém, který zajistí předvídatelnost rozhodování soudů, zvýšení jeho efektivity, rychlosti a kvality rozhodování, lepší dostupnost právní ochrany i nemajetným občanům,

b)  motivaci soudců a policistů k tomu, aby nepodléhali nástrahám korupčního jednání a rozhodovali čestně a objektivně, bez politických tlaků,

c)  posílení vlivu judikatury v soudním systému a prosazení větší povinnosti soudců v oblasti sebevzdělávání.

Kromě toho bude podporováno zavedení pracovní povinnosti pro vězně v nápravných zařízeních, a zároveň úměrnou vazbu nároků a benefitů ve vztahu k pracovní (ne)aktivitě vězněných.

2         Ekonomika

Základním cílem hospodářské politiky vlády v sociálně tržním systému by měl být fungující konkurenceschopný a nezkorumpovaný stát veřejných služeb, plnící základní funkce, které nelze kvalitně realizovat na ziskové bázi. Takový stát musí zajistit nejen obranu, bezpečnost, spravedlnost a základní infrastrukturu, ale i demokratické fungování společnosti, sociální a kulturní soudržnost, školství, zdravotnictví, služby dlouhodobé péče, podporu vědy a výzkumu nebo zdravé životní prostředí.

Aby tyto funkce mohly být v optimálním rozsahu zajištěny, potřebuje stát příjmy, které získává od svých občanů a firem prostřednictvím daní, pojistného a poplatků. Daňová politika by proto měla být prioritně zaměřena nejen na výběr nezbytně nutného objemu peněz bez zbytečně negativního dopadu na většinu občanů a firem, ale rovněž na jejich efektivní vynakládání ve veřejném sektoru.

Veřejné výdaje by proto měly být více než dosud zaměřeny na potřebné investice, neboť vytváří nová pracovní místa a tím snižují nezaměstnanost, čímž se zároveň snižují výdaje na politiku zaměstnanosti a zvyšují veřejné příjmy. S tím souvisí i účelnější a efektivnější využívání prostředků ze strukturálních fondů EU. To vše vyústí v růst životní úrovně obyvatel a bohatství země.

Bohatství země se vytváří i vývozem. Politika vlády by měla daleko více podpořit export do jiných teritorií než jen do zemí EU. Tato diverzifikace je cestou k prosperitě a ke snížení rizik vyplývajících z přílišné závislosti na ekonomickém vývoji zemí, kam je převážně směřován dosavadní vývoz. Významně by v tomto smyslu měla být podpořena ekonomická, resp. obchodní diplomacie.

2.1       Veřejné rozpočty

Poslední finanční krize odhalila nebezpečí, které plyne z vysokého zadlužení států. Česká republika nepatří mezi nejzadluženější země EU, dokonce v roce 2016 dosáhla rozpočtového přebytku a veřejný dluh činí 39 % HDP. Přesto, je nezbytné vynaložit úsilí k dalšímu snížení zadlužení. Cílem bude snížit veřejný dluh do roku 2022 na 33 % HDP. Toho lze dosáhnout jednak vyrovnaným či dokonce přebytkovým hospodařením veřejných rozpočtů v dobách ekonomického růstu, jednak pomalejším růstem výdajů vládního sektoru.

V rámci veřejných výdajů by měly být významněji omezovány některé zbytné mandatorní výdaje, týkající se například stavebního spoření. Za tím účelem bude vypracována střednědobá a dlouhodobá strategie, která zahrne zásadní změny ve fungování veřejné správy, úspory v některých oblastech systému sociálních transferů, jakož i posílení výnosů některých daní.

Daňová soustava je složena z přímých daní, které zahrnují zdaňování příjmů a majetku, a nepřímých daní, které zdaňují spotřebu. Podíl výnosů přímého a nepřímého zdanění se od roku 2008 významně změnil. Převládá nepřímé zdanění, které v celkových daňových výnosech činí 60 % a dopadá tak nejvíce na konečného spotřebitele. To přináší daňovou nespravedlnost mezi skupinami obyvatel s různě vysokými příjmy. Je proto nezbytné nastolit alespoň rovnováhu mezi přímým a nepřímým zdaněním. Strukturu daní a jejich výnosy proto bude nutné přehodnotit tak, aby se nevzdalovala vyspělým zemím. Řešením je zprogresivnění zdanění příjmů a také posílení majetkových daní na straně jedné, snížení počtu sazeb daně z přidané hodnoty (DPH) a úprava jejich výše na straně druhé.

SPO bude prosazovat:

a)  zprogresivnění příjmů fyzických osob nad čtyřnásobek průměrné mzdy. Kromě toho bude zachována podpora rodin s dětmi prostřednictvím valorizace daňových slev na děti, ale i dětských přídavků v závislosti na inflaci. Stávající daňové bonusy na děti budou nahrazeny rychlejším zvyšováním minimální mzdy, neboť za více než 10 let od jejich zavedení převažují spíše negativa v podobě záměrně nesprávné výše vyplácených mezd,

b)  výhodnější podmínky pro dohodnutí paušální daně mezi osobami samostatně výdělečně činnými a správcem daně. Pak by neměly vést ani evidenci EET,

c)  ponechání sazby daně z příjmů právnických osob přibližně na úrovni 20 %, aby nebyly ve své činnosti demotivovány. Obrovské zisky po zdanění (až 380 mld. Kč ročně) zejména právnických osob se zahraničními vlastníky, které „odplouvají" do zahraničí bez jejich alespoň částečného využití v tuzemsku k modernizaci výroby a zřizování nových pracovních míst či zvyšování mezd, by měly být snižovány nejen již zmíněným růstem minimální mzdy, ale i vyšším zdaněním příjmů těchto poplatníků, zejména finančních institucí. Řešením je i zavedení povinnosti reinvestovat část zisku po zdanění v ČR, a to minimálně do výše poskytnutých investičních pobídek a výše daní nezaplacených z titulu „daňových prázdnin“,

d)  svázání majetkových daní s jejich tržní cenou,

e)  obnovení dědické daně u majetku s hodnotou nad 100 mil. Kč,

f)  opětovné zavedení pouze dvou sazeb DPH, které se nebudou výrazněji odlišovat od sazeb okolních států. Obdobně tomu bude i u sazeb spotřebních daní, které nebudou zvyšovány nad úroveň okolních zemí, aby tak nedošlo ke snížení jejich výnosů.

Předpokladem k ozdravění veřejných financí je podstatné snížení rozsahu šedé, tj. nepodchycené ekonomiky, a to z dnešních cca 15 % HDP na zhruba 10 %, a to dalšími opatřeními proti neefektivnímu nakládání s veřejnými prostředky a zamezení daňovým únikům (viz. kap 1.3). Takto získané vyšší příjmy z daní, cel a pojistného budou použity pro snížení daňové zátěže či pro vyšší standard veřejných statků. V rámci boje proti daňovým únikům se budou správci daně významněji zaměřovat na potírání přeshraničního agresivního daňového plánování, které se zesilující globalizací nabývá svého vrcholu. Budou podstatně více podporovány bezhotovostní platby, což vedle zaváděné EET přispěje k zamezení krácení tržeb, a tím i daně z příjmů a DPH.

U DPH bude za účelem omezení daňových podvodů s neoprávněnými nadměrnými odpočty zavedena co nejširší přenesená daňová povinnost, což znamená, že DPH bude připočteno k ceně jen při prodeji neplátcům. Lihové kolky budou obsahovat podobně jako cigaretové spotřební daň. Celkově však budou daňové zákony zjednodušeny, a to přehodnocením a snížením počtu výjimek. Bude tak dosaženo vyšší neutrality daní, ale i vyšších výnosů a menších daňových úniků.

2.2       Průmysl a obchod

Cílem je posunout ČR do roku 2025 mezi dvacítku nejvíce konkurenceschopných zemí světa. Jedině tak lze zajistit udržitelnou prosperitu a blahobyt našich občanů.

Konkurenceschopnost české ekonomiky nesmí nadále spočívat na nízkých mzdách pracovních sil. Úroveň průměrných příjmů v ČR se stále pohybuje mezi třetinou až polovinou úrovně vyspělých zemí EU, zejména sousedního Německa a Rakouska. Zaměstnavatelé podceňují význam pracovní síly, dochází k četné fluktuaci, nevytvářejí se vztahy věrnosti, odpovědnosti, hrdosti na svou značku, tím ani nevzniká tak důležitá neformální spolupráce uvnitř firmy, která vede k růstu produktivity a efektivnosti. Konkurenceschopnost musí spočívat na invenci, inovacích, organizaci, přizpůsobivosti.

SPO proto nepovažuje a neuznává za základ konkurenceschopnosti tzv. výhodu levné pracovní síly a bude podporovat takové investice, které přinesou pracovní místa s vysokou mírou tvorby přidané hodnoty, případně zajistí trvale udržitelná pracovní místa ve službách a činnostech, které jsou nezbytné pro zajištění potřeb občanů. S tím i souvisí podmínky pro tzv. mobilitu pracovní síly. Cílem je získání a stabilizace kvalifikované pracovní síly pro konkrétní investiční projekty.

V oblasti energetické politiky zůstanou páteří klasické zdroje (jaderné zdroje spolu se zdroji na bázi fosilních paliv), doplňované decentralizovaným a ekonomicky udržitelným rozvojem obnovitelných zdrojů. Podporujeme dostavbu dalších bloků jaderné elektrárny Temelín, resp. obnovu a zachování kapacity JE Dukovany. Sníží se tak mj. naše závislost na dovozu energetických surovin z často geopoliticky nestabilních oblastí.

V souvislosti s proexportní strategií je třeba konstatovat, že se dosud nepodařilo vyřešit meziresortní vztahy (MZV a MPO), čímž síť zahraničních obchodních zastoupení značně utrpěla. Podpora diverzifikace zemí českého vývozu je správná, neznamená to však, že by udržení podílů našeho exportu do zemí EU bylo samozřejmostí. Země EU zůstanou hlavním obchodním partnerem a jejich trhy jsou vysoce konkurenční. Novým nástrojem proexportní politiky vůči zemím EU by měla být podpora budování vlastních zastoupení a vlastních distribučních sítí, a tím i kontrola cen, nákladů a marží prodeje. Většina zahraničních značek totiž má v ČR své vlastní zastoupení, s vlastní sítí prodejen. Recipročně tomu tak není. Čeští exportéři mají v zemích vývozu zpravidla jen smluvního zástupce, místní firmu, která si ponechává větší část přidané hodnoty pro sebe.

2.3       Doprava

Pro úspěšný rozvoj hospodářství je kvalitní doprava nezbytnou podmínkou. Podstatná část dopravy je záležitostí nikoliv veřejné, ale podnikatelské sféry. Přesto je role státu zásadní ve třech oblastech:

a) budování a udržování dopravní infrastruktury pro všechny dopravní systémy,

b) vytváření podmínek pro dopravu bezpečnou a s minimalizovanými dopady na životní prostředí,

c) harmonizace podmínek pro různé druhy dopravy na dopravním trhu.

        Jak dalece jsou tyto náročné úkoly v současnosti plněny? Ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi je tento náš národní zájem hájen velmi nedostatečně! Ani jeden z dopravních systémů nemá infrastrukturu ve stavu, který by splňoval potřeby uživatelů. Příčinou není, už řadu let, na prvním místě nedostatek finančních prostředků, ale špatný stav právního řádu, který neumožňuje efektivní přípravu staveb. Nechceme být skanzenem uprostřed Evropy!

        Ani v zajišťování bezpečnosti dopravy nepatří ČR mezi úspěšné země. Důkazem je vysoký počet dopravních nehod s mnoha usmrcenými a zraněnými osobami. Naše představy jsou přesně vyjádřeny několik let starým příkladem ze Švédska:

  1. Každý má právo užívat silnice a ulice bez ohrožení života nebo zdraví;
  2. Každý má právo na bezpečnou a udržitelnou mobilitu: bezpečnost a udržitelnost se musí vzájemně doplňovat;
  3. Každý má právo užívat silniční dopravní systém, aniž by neúmyslně ohrožoval jiného na životě a zdraví;
  4. Každý má právo na informaci o bezpečnostních problémech a úrovni bezpečnosti kteréhokoliv prvku, produktu, činnosti nebo služby silničního dopravního systému;
  5. Každý má právo očekávat systematické a průběžné zvyšování bezpečnosti, každý partner v silničním dopravním systému má za povinnost učinit opatření k odstranění bezpečnostních rizik po jejich zjištění, pokud je lze odstranit nebo snížit.

         Především silniční infrastruktura postrádá soustavnou snahu o dosažení podoby, které odborníci říkají „silnice opouštějící“. I na nových stavbách jsou vytvářena nebezpečná místa! Našim cílem je doprava, která nezabíjí!

          Harmonizace podmínek pro jednotlivé dopravní systémy postupuje velmi pomalým tempem, takže jsme svědky nadměrného objemu kamionové dopravy, na úkor ekologičtějších druhů dopravy – vodní a kolejové. Napříč republikou se převážejí po silnicích náklady, které by podle zdravého rozumu měly být na kolejích nebo na vodě! Není vypracována žádná koncepce, jak tuto situaci řešit.  Samostatným problémem je vliv investic do dopravní infrastruktury na celkový vývoj národního hospodářství. Je to významný nástroj státní hospodářské politiky! Nečasova vláda s politikou hloupých škrtů ministra Kalouska způsobila obrovské škody. Současná vlád potřebu investic verbálně uznává, ale není schopna je realizovat!

Žádný z uvedených úkolů nepotřebuje vymýšlet specifická česká řešení. Ve výstavbě všech typů dopravní infrastruktury i v řešení dopravních problémů, včetně bezpečnosti dopravy, máme v okolních zemích dost příkladů osvědčených úspěšných postupů!

I. Dopravní infrastruktura

  1. Silnice a dálnice

    Podle dlouhodobě vytvářených a ověřených koncepcí, ČR potřebuje přibližně 2 500 km dálnic. Postavena je zhruba polovina. Nejvyšší prioritu v přípravě i financování musí mít nedokončený Silniční okruh kolem Prahy (SOKP), spojení s Rakouskem a část D35 Hradec Králové - Olomouc.  

    Rovněž údržba provozovaných komunikací je velmi zanedbaná. V nevyhovujícím stavu je velká část silnic první třídy. Na údržbu musí být neprodleně vyčleněno tolik prostředků, aby nedocházelo k dalšímu zhoršování stavu. Špatný stav komunikací se podílí i na vysoké nehodovosti. Stav silnic je vizitkou fungování státu! Je třeba provést takové úpravy zákonů, aby příprava staveb mohla být efektivnější a kladení odporu veřejně prospěšným stavbám přestalo být výnosnou živností!

2.      Železnice

    Současně s dokončováním programu modernizace železničních koridorů je třeba cílevědomě modernizovat stávající i budovat nové tratě tam, kde je třeba zkvalitnit osobní dopravu a zvýšit kapacitu pro nákladní dopravu. Jako příklad lze uvést spojení Prahy s Kladnem a s Libercem. Podporujeme přípravu Programu rychlých spojení, který představuje pro českou železnici zcela novou kvalitu. Obsahuje výstavbu nových vysokorychlostních tratí i modernizaci stávajících. Především mezi Prahou a Brnem musí být stavba zahájena co nejdříve. Napojení na evropskou síť těchto tratí pak bude dalším krokem. Neprodleně je třeba připravovat stavbu nových tratí pro nákladní dopravu tam, kde kapacita stávajících je vyčerpána osobní dopravou.

   Často diskutovaný problém regionálních tratí, tedy jejich existence, není problémem státu. Je to záležitost krajů, jejich vztahů s dopravci a Správou železniční dopravní cesty. Nelze do nekonečna udržovat v provozuschopném stavu téměř nevyužívané tratě, ale také není žádoucí bezhlavě rušit tratě, které by v blízké budoucnosti mohly umožnit hospodářský rozvoj oblasti. Způsob financování drážní osobní dopravy musí být změněn tak, aby kraje měly motivaci sledovat efektivitu jednotlivých tratí, na kterých objednávají dopravu. Železnice je páteří dopravy a proto si zaslouží maximální pozornost a podporu!

3.      Vodní cesty

V budování vodních cest zaostáváme za Evropou nejvíc a prohlubujeme tak naši izolaci od Evropy a celého světa. Naši předkové vyjednali po 1. světové válce dodatek k Versailleské smlouvě, který zaručoval Československé republice přístup k moři. Platí dodnes, jenže ho nevyužíváme. Pod nejrůznějšími záminkami je „Labská vodní dálnice“ přerušena čtyřiceti kilometry „polní cesty“! Je tak likvidováno celé jedno odvětví dopravy. Není dokončeno splavnění Vltavy do Českých Budějovic, které by mohlo významně rozvinout cestovní ruch ve velké části Čech. Proto je třeba urychleně dokončit stavbu lodních zdvihadel na Slapech a na Orlíku. Realizace staré myšlenky propojení Dunaje, Labe a Odry se stává naléhavou potřebou nejen z důvodů dopravních, ale především vodohospodářských. Situaci výrazně komplikuje neexistence zákona o vodních cestách. Tedy obdoba zákona o pozemních komunikacích nebo drážního zákona, které definují infrastrukturu a její provozování. Vodní doprava není jen ekologicky šetrná, ale také cenotvorná – nastavuje nejnižší měrnou cenu dopravy!

4.       Letiště

Letecká doprava i všeobecné civilní letectví potřebuje dostatek letišť. Je třeba chránit všechna existující letiště před snahami developerských firem změnit je na stavební plochy. Největší české letiště – Praha Ruzyně – naléhavě potřebuje další vzletovou a přistávací dráhu. Pro rozvoj turistiky v Praze i celé ČR je nezbytné spojit toto letiště s centrem města železnicí. Výroba letadel a jejich součástek je tradičně významným a úspěšným odvětvím našeho národního hospodářství. Bez pozemní infrastruktury se však neobejde!

II. Doprava

1. Individuální automobilová doprava

Závažným problémem je vysoká nehodovost. Dále zastaralý vozový park. To má vliv na nehodovost a na zhoršování životního prostředí. Je třeba zvyšováním kvality veřejné hromadné dopravy umožnit snížení rozsahu individuální dopravy. Dále zkvalitňovat výchovu řidičů i represivní činnost dopravní policie. Důsledná státní kontrola provádění technických prohlídek vozidel je nezbytná pro zvýšení jejich kvality.

2. Veřejná hromadná doprava

Nabídka kvalitní veřejné dopravy je podmínkou pro získávání dalších cestujících, kteří dají přednost tomuto způsobu dopravy před osobním automobilem. Hlavně v dopravě železniční přetrvává nedostatek kvalitních souprav a mnohde i kapacity. Je mnoho nedostatků v návaznostech mezi dopravou autobusovou a železniční. Není do budoucna možné, aby nádraží autobusové nebylo u nádraží železničního! To je záležitost územních plánů obcí a měst i majitelů stávajících terminálů. Zvyšování kvality vyžaduje také organizování integrovaných dopravních systémů (IDS) s jednoduchým způsobem odbavení cestujících jedním dokladem. Neexistence jednoho IDS pro Prahu a Středočeský kraj komplikuje život tisícům lidí.

3. Nákladní doprava

           Růst HDP je spojen s nárůstem objemu dopravy. V zájmu minimalizace poškozování životního prostředí je třeba rychleji harmonizovat podmínky pro jednotlivé druhy dopravy. Není možné nečinně přihlížet tomu, že se na dlouhé vzdálenosti přepravuje zboží, které by bylo možné přepravovat lodní nebo železniční dopravou. A zatím kamiony ucpávají dálnice, města i vesnice. Cestou k nápravě jsou opatření tarifní (mýto) i netarifní (podpora vodní a železniční dopravy). Chybí podpora kombinované dopravy, nejsou k dispozici veřejná překladiště. Podporujeme razantní systémové opatření, kterým je zákaz neodůvodněných jízd kamionů mimo dálnice a silnice první třídy

III. Inteligentní dopravní systémy (ITS)

Tento pojem obsahuje širokou škálu aplikací založených na počítačových a družicových systémech. Jejich širší uplatnění může zvýšit kapacitu dopravních sítí, rychlost i bezpečnost dopravy a komfort cestujících. Na železnici se již stávají běžnou součástí infrastruktury, Na dálnicích jsou to systémy pro zpoplatnění a informaci řidičů. Podporujeme jejich uplatňování tak, aby znamenaly především zvýšení bezpečnosti.

IV. Financování

Základním zdrojem financování je Státní fond dopravní infrastruktury. Jeho existence je, mimo jiné, důležitá pro transparentnost celého rozhodovacího procesu. Rozpočet fondu je schvalován v jeho orgánech (jsou tam zastoupena ministerstva a poslanci parlamentních stran), pak ve vládě a nakonec v Poslanecké Sněmovně.

Problémem jsou zdroje, které má fond k dispozici. Protože se ještě stále nacházíme v situaci, kdy nemáme dobudovanou vysoce kapacitní páteřní dopravní infrastrukturu, je potřeba výdajů nejméně 90 mld. Kč/rok. Zákonem stanovené příjmy fondu takový objem finančních prostředků nedávají. Proto musí být v současnosti jeho příjmy dotovány ze státního rozpočtu. To vytváří nejistoty ve financování staveb. Je nezbytné zvýšit procento podílu fondu na výnosu spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv. Dalšími potenciálními zdroji jsou úpravy silniční daně a mýtných sazeb. Přímo za zhoubnou politiku je možno označit chování několika předchozích vlád, které využili finanční prostředky z EU k tomu, aby krátily přísun financí z národních zdrojů. Výsledkem je, že nedokážeme vyčerpat desítky miliard Kč ze zdrojů EU a přitom je málo peněz na údržbu a stavby, které nelze financovat ze zdrojů EU.

2.4       Zemědělství

Agrární politika ČR se řídí tzv. Společnou zemědělskou politikou EU. Na základě dotací vyplácených ze zdrojů určených k financování této politiky došlo k určité stabilizaci příjmů evropských zemědělců a většímu akcentu na dodržování standardů ochrany přírody, životních podmínek hospodářských zvířat a především zdraví spotřebitele. Tento vývoj vnímáme jako pozitivní, na straně druhé však měla tato politika v rámci ČR také některé negativní důsledky. Patří sem například přílišná závislost zemědělců na vyplácených dotacích, rostoucí cena půdy, zbytečné snížení potravinové soběstačnosti a s tím související snížení stavů hospodářských zvířat a orientace sektoru na polní výrobu s nízkou potřebou pracovní síly – snížení ploch brambor, cukrové řepy, zeleniny, ovoce, chmele a dalších speciálních plodin. Velkou výzvou jsou také klimatické změny, jejichž působení již nyní tuzemští zemědělci pociťují.

Chceme se proto podílet na vypracování skutečné národní agrární politiky, která bude Společnou zemědělskou politiku EU doplňovat a na výše uvedené negativní jevy koncepčně a dlouhodobě reagovat. Je především nutné za pomoci vhodných legislativních nástrojů a jejich důsledného uvedení do praxe zajistit, aby

a)  nedocházelo k dalšímu ubývání úrodné půdy ze zemědělského půdního fondu na úkor neproduktivních a krajinu hyzdících velkoskladů,

b)  půda, která je v držení českých zemědělců, nebyla odkupována subjekty, které ji vnímají pouze jako investiční příležitost a přispívají k její degradaci.

Chceme ochránit českého spotřebitele proti dovozům nekvalitních potravin ze zahraničí a tyto nahradit kvalitní českou produkcí od zemědělců všech velikostí a výrobního zaměření, kteří na našem venkově vytvářejí přidanou hodnotu a pracovní místa. Přísněji chceme vystupovat vůči tzv. obchodním řetězcům, které nekalými praktikami často poškozují nejen české zemědělské prvovýrobce, ale především tuzemského spotřebitele. Jsme rovněž pro znovuzavedení státních potravinářských norem.

Chceme podpořit české zemědělce a potravináře, kteří vyrábějí potraviny a vytvářejí pracovní místa vhodnými nástroji (nižší DPH na základní potraviny, zelená nafta) v kontrastu s těmi, jejichž cílem je bez vynaložení většího úsilí pouze získat dotaci.  Poctivě hospodařící zemědělci vždy velkou měrou přispívali k rozvoji venkovského prostoru, který je nositelem tradičních hodnot českého národa.

Budeme usilovat o vytváření takového podnikatelského prostředí, ve kterém budou mít menší podnikatelské subjekty rovnocenné postavení s velkými, a ve kterém budou všichni mít přístup k investicím a inovacím tak, aby tuzemské zemědělství bylo konkurenceschopné nejen ve srovnání se sousedními státy, ale i v rámci globalizovaného světa.

Proto chceme, aby česká diplomacie napomáhala mezinárodnímu obchodu se zemědělskými komoditami a otevírala tak tuzemským producentům nové exportní příležitosti. Stejně důležitý je pro nás však i trh domácí. Chceme proto prostřednictvím informačních a propagačních kampaní vysvětlovat široké veřejnosti prospěšnost konzumace lokálních potravin nejen z pohledu zdraví jedince, ale také z pohledu rozvoje venkova a udržitelnosti kulturní krajiny a z pohledu celého národního hospodářství.

2.5       Ochrana životního prostředí

V oblasti rezortu životního prostředí budeme prosazovat návrat vlastnictví vodovodních a kanalizačních řadů a příslušných zařízení, včetně řízení a správy dodávek pitné vody obyvatelstvu do veřejných rukou. Zasadíme se rovněž o vznik nezávislého regulátora vodárenství a podpoříme státem zaručený přístup k pitné vodě za sociálně únosné ceny.

Budeme prosazovat omezení skládkování, podporu třídění využitelných surovin a energetické využití odpadů. Komunální odpad pod kontrolou státu vede také k zamezení neúměrných zisků v odpadovém byznysu.

Dále budeme prosazovat všechna technická opatření vedoucí ke snížení emisí v ovzduší. SPO bude prosazovat změnu dotačního programu tak, aby "Kotlíková dotace" byla také pro kotle na kusové dříví. Zrušíme poplatky za revize kotlů na pevná paliva a komínová tělesa u domácností.

   Mezi hlavní zdroje znečištění ovzduší patří doprava ve městech. Proto budeme prosazovat, aby MŽP spolufinancovalo, spolu s krajskými samosprávami, městskou hromadnou dopravu zdarma ve smogových dnech. Finanční zdroje na uvedenou dopravu lze získat zastavením růstu veřejných financí v rezortu MŽP na ochranu přírody, která je nadfinancovaná a je v následující výši:

Na ochranu přírody a krajiny připadne ročně cca 1,6 miliardy Kč (hlavně na národní parky a NATURU 2000). Další 4 miliardy ročně se vydá na újmy vlastníkům a nájemcům za ztížené zemědělské a lesní hospodaření. Dotace nestátním neziskovým organizacím jsou neustále navyšovány a je evidentní, že směřují na podporu "zelené ideologie" a ekologického fanatismu. Další nemalé veřejné finance směřují do výzkumu ochrany přírody z Technologické agentury.

a)  SPO bude prosazovat zastavení růstu veřejných financí do ochrany přírody a krajiny,  protože výsledek kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu (2016) zjistil, že dotace ve výši 9,4 miliard, poskytované MŽP v letech 2013-2015 nebyly prokazatelně účelně využity a neměly skutečný přínos pro přírodu a krajinu.

b)  Z celkové alokace 2,6 miliard Eur z EU na období 2014-2020, které rozděluje SFŽP, přijde na ochranu přírody 14 %. Budeme prosazovat snížení těchto výdajů na 7 %.

c)  Jsme pro zastavení zvyšování rozlohy "zvláště chráněných území" (v současnosti jsou na více jak 30% rozloze ČR), kde je více či méně vylučováno hospodářské využití. Nesouhlasíme s vyhlašováním dalších velkoplošných chráněných území (NP Křivoklátsko, CHKO, NATURA 2000).

Prosadíme novelu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, která zajistí:

a)  Zachování spolurozhodovacího postavení krajů a obcí ve vyhlašování národních parků, jejich bezzásahových území a turistické přístupnosti.

b)  Uznání ochrany vodních zdrojů a vodohospodářskou funkci vzrostlých lesů za prioritu před ochranou přírody a samovolných přírodních procesů.

Jsme za systematické a státem podporovaná opatření k obnově schopností krajiny zadržovat vodu. V rámci boje proti vážné hrozbě sucha a povodní je třeba zvyšovat retenční schopnost krajiny, obnovovat historická vodní díla, soustavy pramenišť nejen pitné vody, ale i přirozených přírodních útvarů s akumulační schopností.

Za prioritní v tomto směru považujeme zabezpečit, aby zemědělská půda získala dostatečnou jímavost vody. K tomu je bezpodmínečně třeba trvalý přísun organické hmoty do půdy, který je možný jedině zvýšením stavů chovaných hospodářských zvířat, především pak skotu.

 Systematicky a účelně je důležité podporovat správnou zemědělskou praxi s cílem snižovat erozní poškození krajiny. V tomto směru budeme podporovat novelu připravovaného vodního zákona a takzvanou protierozní vyhlášku.

Lesy v majetku státu jsou "zeleným zlatem" národa, důležitým nástrojem pro ovlivňování životního prostředí a nejvýznamnějším zdrojem obnovitelných paliv. Proto SPO bude prosazovat novelu zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, kde zůstane ustanovení o nezcizitelnosti lesů v majetku státu.

V oblasti adaptace na změny klimatu se zasadíme o rozdělování dotací na konkrétní reálné a měřitelné cíle. Zamezíme zneužívání realizace "Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu" ke skrytému prosazování ideologicky motivované a plýtvavé ochrany přírody a jejího výzkumu.

3         Kvalita života

Cílem reforem, hospodářské politiky i zajištění bezpečnosti, je zvyšování kvality života obyvatel ČR. Demokratický stát je institucí, která je především určena na zajišťování blahobytu občanů jako všestranně rozvinutých osobností. Smyslem veškeré politiky SPO jsou proto takové legislativní a organizační iniciativy, které vedou k prohlubování samosprávy, zajišťování dostupnosti kvalitního vzdělávání a zdravotní péče, a to včetně zlepšujícího se životního prostředí, zajištění sociálních jistot od kolébky do seniorského věku, rozvoj národní kultury a zpřístupňování kvalitní kultury zahraniční.

3.1       Sociální stát

Základem každé prosperující společnosti je spokojený občan, kterému se dostává základních práv, tedy práva na práci, bydlení, zdravotní péči a v neposlední řadě práva na důstojný život a stáří. Mnozí spoluobčané byli nikoli vlastní vinou vyloučeni ze společnosti, jelikož se jim nedostává podpora státu v situacích pro ně samotné neřešitelných a naopak i přes veškeré politické deklarace mnozí nepřizpůsobiví občané sociální systém veřejně zneužívají.

SPO chce především:

a)  podporovat a chránit rodinu jako pilíř fungující moderní evropské společnosti, přičemž nemůže být lhostejná ani situace samoživitelek či jinak znevýhodněných rodin,

b)  rozšiřovat počet pracovních míst za podpory státu, krajů, obcí i soukromých subjektů tak, aby občané, kteří pracovat mohou a chtějí, našli uplatnění i za cenu nezbytné migrace napříč republikou, a to za takových daňových a ekonomických podmínek, aby se jim odměna za práci oproti příjmu ze sociálních dávek vyplácela. Je třeba v tomto směru zajistit výraznější motivaci jak na straně lidí hledajících práci, tak na straně potenciálních zaměstnavatelů,

c)  je v této souvislosti nezbytné zpřísnit jak imigrační politiku, tak kontrolu ze strany úřadů práce a Státního úřadu inspekce práce, neboť při rostoucí vlně imigrantů do celé Evropy poroste dramaticky i riziko negativních jevů na trhu práce jako je práce na „černo", tlak na neoprávněné snižování odměny za práci, daňové úniky a výrazný nežádoucí nárůst komplexu sociálních dávek.

Stát musí také prosadit postupné zvýšení minimální mzdy na úroveň alespoň 55 % průměrné mzdy a dávku životního minima nastavit na úroveň 30 % průměrné mzdy, aby byla zajištěna dostatečná rozdílová motivace osob hledajících práci. Nepochybně je třeba se zasadit o výrazně aktivnější roli v oblasti politiky zaměstnanosti a netolerovat stav, kdy jsou úřady práce pasívním článkem omezujícím se na administraci výplaty sociálních dávek.

Právo na bydlení musí být jednou z priorit státu a dnešní bydlení se stává čím dál častěji nedostupným pro tu část populace, která nedosahuje průměrných mezd či se ocitla dočasně v pásmu chudoby a hrozí jí sociální vyloučení. Tuto situaci je potřeba po více než 25 letech řešit nastartováním efektivní legislativy řešící téma sociálního bydlení v přímé odpovědnosti státu, krajů, měst a obcí, jakož i podporou výstavby malometrážních bytů, které nebudou určeny k privatizaci a stanou se dostupným bydlením pro sociálně slabé občany, seniory bez zdravotních komplikací, a které budou v majetku či správě obcí a měst. Tomuto cíli je nutné přizpůsobit úměrně i rozpočtovou politiku státu a v horizontu příštích 10 let vynakládat na řešení hrozící sociální exkluze a zajištění sociálního bydlení minimálně 10 mld. Kč/rok v rozdělení na jednotlivé kraje dle konkrétní sociální mapy jednotlivých regionů, obcí a měst.

Obce se potýkají se stále rostoucím počtem lidí bez domova, kteří se zdržují na místech nevhodných, sdružují se do komunit a díky jejich životnímu stylu roste kriminalita. Tento jev je nutné řešit komplexně a systémově, nikoliv nesmyslným umísťováním těchto lidí do provizorních ubytovacích zařízení na náklady nás všech. S provozem nových sociálních bytů, které by musely být v majetku státu a správě obcí, by se ušetřilo spoustu prostředků vynaložených na sociální dávky, zejména na doplatek na bydlení, který je stále masivně zneužíván a ministerstvo práce nedokáže zajistit účinnou nápravu.

Sociální dávky jsou v současné době nastaveny tak, že mnoha potřebným se nedostanou kvůli zbytečné byrokracii a velkou částí nepřizpůsobivých spoluobčanů jsou zneužívány. Kromě nutné revize sociální legislativy je zřejmé, že je nutné s přenesením části odpovědnosti za sociální politiku na obce a města doplnit opět stavy pracovních míst sociálních pracovníků, které minulé pravicové vlády zrušily a bez nichž není skutečné řešení vzniklé situace možné. Náklady na tato pracovní místa se z úspor jen na dávkách pomoci v hmotné nouzi nejen bohatě zaplatí, ale ušetřené finance mohou být jedním ze zdrojů na investice právě do sociálního bydlení.

Důstojný život pro každého občana v průběhu aktivního života je závislý na možnosti pracovního uplatnění a mzdě, která je za odvedenou práci zaměstnavatelem vyplácena, avšak invalidé a senioři jsou na podpoře státu přímo závislí. Vzhledem k dlouhodobé stagnaci růstu důchodů, zvyšování důchodového věku, zdražování základních surovin a léků, jakož i díky menší dostupnosti veřejných služeb je nutné nejen zastavit věk pro nárokování důchodu na maximálně 65 letech, ale penze pravidelně valorizovat dle obou kritérií, tj. indexu růstu cen a růstu mezd ve společnosti. Navíc by bylo spravedlivé dorovnávat průběžně výši penzí starodůchodcům na úroveň novodůchodců, jelikož ti pobírají za svoji celoživotní práci až o několik tisícovek méně a dostávají se tak na hranici chudoby. V otázce věku odchodu do důchodu navrhujeme zohlednit profesní zatížení jednotlivého zaměstnance, zejména těžkou fyzickou práci, v prostředí se zdravotním rizikem. 

3.2       Zdravotnictví

České zdravotnictví bylo a je evidentně podfinancované. V zemích OECD jsou náklady na zdravotnictví v průměru 10 % jejich HDP, u nás pod 8 %. Navíc hospodářská krize v uplynulých letech tvrdě zasáhla tento rezort a výdaje se meziročně snižovaly. Proto budeme podporovat navýšení platby za státní pojištěnce (6 milionů občanů ČR) a její pravidelnou valorizaci. Systém veřejného zdravotního pojištění není bez navýšení příjmů již schopen zajistit dostupnost moderních způsobů léčby a postupné zvyšování ohodnocení zdravotníků tak, aby reflektovalo náročnost a odpovědnost vykonávané práce.

Signálů, že české zdravotnictví pokulhává, je dost. Pacientům začíná především vadit, že mladí i zkušení lékaři masově odcházejí do zahraničí a že se zavírají lůžka v nemocnicích pro nedostatek středního zdravotnického personálu. O jídle v nemocnicích a frontách na ambulancích především velkých nemocnic byly popsány stohy stížností. Proto bude nutné vedle přímé finanční podpory urychleně nastolit pořádek v cenách a úhradách léků a zdravotnických prostředků a poctivě hledat rezervy uvnitř systému.

Politika SPO bude prosazovat:

a)  solidární všeobecné zdravotní pojištění zahrnující standardní postupy zdravotní péče s možností připojištění k tzv. nadstandardům. Koncepci nadstandardů zdravotní péče bude kontinuálně vytvářet komise složená ze zástupců Ministerstva zdravotnictví, České lékařské komory, České stomatologické komory, odborných společností, zdravotní pojišťoven a pacientů, a to v souladu s veřejným zájmem. Bude vydáván seznam těchto nadstandardů, které budou hradit pacienti buď z komerčního připojištění, nebo z vlastních prostředků. Klíčovým problémem je dotvořit definici standardu, plně hrazeného ze zdravotního pojištění, jehož součástí by byly u běžných onemocnění léky s ukončenou patentovou ochranou (generika). Další zvyšování spoluúčasti pacientů však pokládáme za nepřijatelné,

b)  přípravu nového zákona o zdravotních pojišťovnách. Zákonnou úpravou bude dáno jasné zadání zdravotním pojišťovnám, které tak zvýší svoji odpovědnost, přičemž stát získá větší roli při jejich kontrole. Doporučíme postupně zredukovat počet zdravotních pojišťoven na dvě až tři, tak aby se snížily provozní náklady na 2 % příjmů zdravotních pojišťoven. Zákon zjednoduší tvorbu maximálních cen a úhrad z veřejného zdravotního pojištění, a to nejenom pro léky, ale též pro zdravotnické prostředky. Dosavadní Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami bude přepracován na seznam výkonů s hodnotami v korunách,

c)  zvýšení efektivity lékové politiky, a to i důsledným dodržením dosavadního zákona, který ukládá Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv zřízenému Ministerstvem zdravotnictví pravidelné přeceňování léků vzhledem k účinné látce a vzhledem k devizovému kurzu koruny. Striktně budeme prosazovat registraci jen těch léků, u nichž jsou vědecky prokazatelné účinky. Budeme prosazovat uzákonění soutěže o ceny léků se stejnou účinnou látkou, přičemž Ministerstvo zdravotnictví bude vydávat pozitivní lékové listy s těmito vysoutěženými generickými léky. Ty bude hradit plně zdravotní pojišťovna. Zřídíme komise pro farmakoekonomiku a komise pro vstup drahých technologií do smluvní sítě zdravotních pojišťoven,

d)  nový zákon o veřejných neziskových nemocnicích, který by měl zajistit, aby byly daňově zvýhodněny a měly jistotu smluvních vztahů se všemi zdravotními pojišťovnami.

Současný systém postgraduálního vzdělávání lékařů je vedle finančního ohodnocení nejčastěji udávaným důvodem  odchodu lékařů do zahraničí. SPO navrhuje zjednodušit systém postgraduálního vzdělávání lékařů s návratem k upravenému dvoustupňovému systému.

3.3       Školství

Vzdělání hraje významnou roli při formování budoucího ekonomického růstu. Výdaje jako podíl HDP dokumentují, jakou prioritou je v jednotlivých zemích vzdělávání v porovnání s jednotlivými resorty. ČR s 5 % podílem výdajů na HDP zaostává za průměrem zemí OECD (6,1%) i za průměrem zemí EU (5,8%).

Evropská komise schválila v roce 2014 Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání, z něhož bude možné čerpat finanční prostředky v programovacím období 2014 - 2020. Týká se zejména posilování kapacit pro kvalitní výzkum, rozvoje vysokých škol a lidských zdrojů pro výzkum a vývoj, rovného přístupu ke kvalitnímu předškolnímu, primárnímu a sekundárnímu vzdělávání. Zde vidíme potenciál ke zkvalitnění systému školství v ČR. Je ovšem naprosto nutné investovat pouze do smysluplných projektů.

Školství je nutno směřovat ke konkurenceschopnosti a tomu přizpůsobit trendy vzdělávání. Je nezbytné vyhodnotit a inovovat rámcově vzdělávací plány, věnovat zvýšenou pozornost vzdělávání učitelů a vybavení škol. Učitel jako základní kámen pyramidy by měl mít vytvořeny všechny podmínky pro svou práci, mít pocit, že jeho práce je nejenom řádně ohodnocena ale, že i jeho prestiž ve společnosti je na vzestupu.

V oblasti školství a vzdělávání bude SPO podporovat zejména:

a)  důsledné využívání stávajících objektů mateřských škol (MŠ), jejich rekonstrukce a modernizace tak, aby nedocházelo k nadbytečné výstavbě,

b)  znovuzavedení jeslí, a to vzhledem k věkové struktuře dětí v MŠ,

c)  spolupráci MŠ s poradenskými pracovišti ohledně včasného řešení logopedických vad dětí, a to z důvodů snížení počtu odkladů školní docházky kvůli této poruše,

d)  zvyšující se nároky na práci pedagoga musí jít souběžně se zlepšením pracovních podmínek pedagogů. Tato spolupráce by měla zabezpečit, že každý žák se bude vzdělávat podle svých schopností, nadání či hendikepu tak, aby byl schopen se v budoucnu zařadit do běžného života,

na úrovni středního vzdělávání:

a)   zpracovat predikci trhu práce a touto se řídit při rozhodování,

b)   preferovat obory, jejichž absolventi budou mít šanci uplatnění na trhu práce,

c)  podporovat střední odborné vzdělávání nejen ve veřejné sféře, ale i soukromé, zavést institut tzv. mistrovské zkoušky,

d)   zavést povinnou přijímací zkoušku pro maturitní obory,

e)  na úrovni vysokoškolského vzdělávání:

f)   prohlubovat propojení vysokoškolské výuky se státními i komerčními podniky pro potřeby vzdělávání i modernizace výuky,

g)   zamítnout snahy rušit přijímací řízení a zavádět školné na veřejnoprávních vysokých školách,

h)   navrhnout systém penalizačních poplatků u málo úspěšných studentů včetně opakování zkoušek, ročníku, nebo prodlužování doby studia,

ch)  navrhnout motivační stipendijní systém, který umožní cíleně vychovávat potřebné a chybějící profese, zejména lékaře, učitele, techniky. Podmínkou musí být povinnost odpracovat určitý počet let v ČR a v případě odchodu do zahraničí povinnost splatit vložené náklady i s penále,

i)  zvážit po vzoru některých zemí EU systém státních umístěnek do potřebných lokalit, s případnou finanční podporou (bydlení, doprava, odlučné, atd.).

3.4       Věda a výzkum

SPO bude prosazovat zvýšení investic do vědy a výzkumu ve veřejné sféře. Zároveň se zasadí o kontrolu jejich efektivnosti. Nezávislost při udělování grantů a při vyhodnocování jejich efektivnosti musí být spojena s mnohem větší veřejnou kontrolou. Podpora se dotkne také investic do vědy a výzkumu v soukromé sféře, např. prostřednictvím účinnějších daňových úlev.

Podpoříme v této oblasti lepší spolupráci s podnikatelskou sférou. Budeme trvat na větším propojení vysokých škol, Akademie věd ČR a resortních pracovišť. To vše musí být využito k vytvoření nového systému péče o talenty v této zemi, a to zvláště o začínající vysokoškolské a vědecké pracovníky.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat také podpoře výzkumu obranného vojenského průmyslu, kde jsou odborné kapacity nepopiratelné, a zájem a potřeby státu naprosto zásadní.

3.5       Podpora tělovýchovy a sportu

Převážná většina zemí současného světa stále výrazněji deklaruje společenský význam sportu. Vedle všeobecně přijímané a nesporné zdravotní funkce je zdůrazňována jeho významná úloha a přínos pro rozvoj osobnosti, sociálního vědomí a formování hodnotového systému, zvláště dospívající mládeže. Významná je i role sportu v oblasti výchovy, vzdělávání, sociální integrace a prevence negativních společenských jevů. Mnohým občanům se sníženými schopnostmi napomáhá pravidelná sportovní aktivita úspěšně se vyrovnat s handicapem.

Sport a tělesné aktivity občanů jsou neopominutelným fenoménem občanské společnosti, s prokázaným příznivým dopadem na rozvoj ekonomiky. Je to nejrozšířenější zájmová a volnočasová aktivita občanů všech věkových kategorií s prokázaným vlivem na zdravotní stav populace, na ekonomiku a na mezinárodní prezentaci státu.

Rozvoj sportu je sice významně závislý na příspěvcích státu a samospráv, ale současně sportovní prostředí značnou měrou významně přispívá tvorbě HDP a podílí se na daňových výnosech. Rozvoj sportu vede k podpoře investic do infrastruktury a je katalyzátorem cestovního ruchu. V porovnání s ostatními zeměmi EU se podpora sportu v ČR jeví jako značně podhodnocená. V porovnání veřejných výdajů na sport k HDP zaujímá ČR 23. místo.

Současný stav, kdy kompetenčně je problematika sportu v ČR svěřena Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, nedává dostatečné záruky možnostem systémových změn.

SPO proto bude prosazovat:

a)  názor, že tak důležitý segment lidské činnosti si zaslouží mnohem více pozornosti ze strany nejen státní, ale celé veřejné správy,

b)  přípravu uceleného a propojeného systému podpory sportu a tělesných aktivit občanů se všemi legislativními, finančními a institucionálními nástroji,

c)  jako zastřešující orgán státní správy pro oblast sportu ústřední orgán státní správy se samostatnou rozpočtovou kapitolou zabezpečující výkonnou funkci státu a úzce spolupracující se spolky, které jsou nositeli sportovní autority,

d)  vytvoření zcela nového legislativně právního rámce, který bude skýtat sportovnímu prostředí dlouhodobé záruky, např.

e)   zřízení Státního fondu podpory sportu, který by byl financován i z prostředků číselných her, kursových sázek a loterií,

f)   uzákonění podmínky přímé podpory sportu pro firmy, které se ucházejí o veřejné zakázky.

Nové, legislativně právní zakotvení sportu, které SPO bude prosazovat, povede k vytvoření odpovídajících funkčních, organizačních a personálních struktur, které bez významného navýšení nákladů na vlastní činnost povedou k ekonomickému a systémovému zkvalitnění péče o tak významný sektor, jakým sportovní prostředí bezesporu je.

3.6       Kultura

Srdcem kulturního programu SPO je občan a jeho práva, která jsou mu zaručena Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smluvními závazky ČR, a to občan jako příjemce kulturních hodnot a jako jejich tvůrce, uchovatel a šiřitel.

V oblasti podpory umění prosadí SPO takovou úpravu ochrany autorských práv a takovou změnu podpory z veřejných rozpočtů, která bude motivovat umělce k tvorbě, ale současně usnadní přístup veřejnosti k jejich uměleckým dílům. Bude podporovat společenské uznání umělců, kteří vytvářejí občanům pocit domova a podporují tak jejich občanskou a kulturní identitu.

V rámci oslav 100. výročí vzniku samostatného státu prosadí SPO program „Uskutečňujeme sny První republiky", v rámci kterého vybuduje v hlavním městě moderní infrastrukturu pro umění, odpovídající potřebám hrdých občanů, žijících ve svobodném světě. Praha se znovu musí stát kulturním centrem, schopným konkurence s Vídní, Berlínem, Bratislavou, Budapeští a jinými sousedními metropolemi kultury. V regionálních a místních kulturních centrech se zaměří na modernizaci knihoven, muzeí a kulturních domů.

Kulturní dědictví ČR je výjimečné. Prosadíme zlepšení přístupu občanů, zejména dětí v rámci jejich výchovy, a seniorů v rámci prožívání plnohodnotného závěru života, ke kulturnímu dědictví. Program poznání národního kulturního dědictví v evropském a světovém kontextu vytvoří předpoklady pro posílení hrdosti občanů na svou vlast a zajistí tak přirozenou péči o kulturní prostředí.

Umělecká díla uložená v galeriích, na hradech a zámcích jsou trvalým zdrojem inspirace pro umělce a mohou být základem pro úspěšné podnikání občanů v kreativních a kulturních průmyslech a cestovním ruchu. SPO proto prosadí jejich zpřístupnění cestou digitalizace a obnoví kompetence Ministerstva kultury v oblasti výroby a obchodu v oblasti kultury. SPO obnoví předlistopadový model prvorepublikové podpory lidové a umělecké výroby. Konzistentní model prezentace ČR v zahraničí využije také jejich výrobky.

V oblasti podpory kultury prosadí SPO evropský standard, tedy 1 % výdajů státního rozpočtu na kulturu jako veřejnou službu, a prosadí zvýšení podpory regionálních kulturních institucí z krajských rozpočtů. Úpravou daňového prostředí prosadí SPO vyšší motivaci mecenášů k podpoře umění a kulturního dědictví.

4         Česká republika ve světě

V rozporuplných globalizačních procesech se malý stát, jakým je ČR, může snadno dostat do problémů, jejichž vznik nemůže ovlivnit, a které nedokáže sám řešit. Proto hledáme silné spojence a partnery. Současně žijeme v podmínkách, které se v našich dějinách objevovaly jen zřídka: nemáme konflikty s žádným ze svých sousedů. Potenciální bezpečnostní hrozby, jimž čelíme, jsou společné se všemi civilizovanými státy, což nás s nimi spojuje.

Vládní zahraniční a bezpečnostní politika však zůstává v zajetí stereotypů, chybí jasná definice národního zájmu, ze které by byla odvozena racionální zahraničně-politická koncepce a vojenská strategie.

SPO je stranou, které jsou cizí jakékoliv předsudky či fobie vůči jiným národům a zemím. Zahraniční i bezpečnostní politika ČR se musí opírat o historické zkušenosti, zejména nezvratnost výsledků 2. světové války, ale musí čelit i takovým novým globálním rizikům, jako je nestabilní světová ekonomika, klimatické změny či imigrace z kulturně odlišných zemí.

4.1       Zahraniční politika

Zahraniční politika České republiky vyžaduje zásadní změnu, která bude reflektovat novou situaci na světové politické scéně, zejména však v Evropě a z ní pramenící naléhavá potřeba změny naší zahraniční politiky ve smyslu její emancipace s daleko aktivnějším přístupem k otázkám našich národních zájmů.

Evropská unie dospěla do stavu, kdy reálně ztrácí schopnost plnit své základní funkce, kterými jsou pro všechny členské země zejména: zajištění bezpečnosti občanů, vyrovnávání rozdílů v ekonomické výkonnosti, rovnocenný demokratický přístup a snížení byrokracie.

Reálný stav Evropské unie nezaručuje naplnění ani jedné z těchto funkcí, naopak vývoj jde směrem opačným a naplnění základních cílů unie se posouvá do nedohledna.

 Strana Práv Občanů bude prosazovat, aby každý občan České republiky měl právo se  k těmto zásadním otázkám, které ovlivňují jeho život, vyjádřit. Jsme pro to, aby občané sami dali najevo svůj názor, který bude vyjádřením jejich svobodné vůle na základě seriózních politických, ekonomických a sociálních informací, které jim budou předloženy.

     V této souvislosti požadujeme v co nejkratším možném termínu po parlamentních volbách 2017 připravit následující kroky:

a)  Referendum občanů o setrvání či vystoupení z EU

b)  Plán soustavy politických a ekonomických kroků v reakci na postupnou ztrátu funkčnosti EU, který pojímáme jako odpoutání se od EU a možností zásadního prohloubení spolupráce v rámci zemí V4. 

c)  Společenství V4 je vhodnou platformou pro koordinaci postojů k důležitým evropským záležitostem jako je zejména imigrace, společný postup při řešení či využití jaderné energie a další.

V zahraničních vztazích je třeba prosazovat důsledně kooperaci před konfrontací, mezinárodní právo před jednostranným použitím síly či jejím vyhrožováním, dialog před sankcemi. Největší dnešní hrozbou, která se bohužel stala každodenní realitou, je náboženský radikalismus a jeho projev otevřeného terorismu. Zasadíme se o zastavení jeho vstupu na území České republiky všemi prostředky, protože prostředky a metody EU zcela selhaly, zejména se to v tomto směru týká politiky sousedního Německa.

Zahraniční politika a především diplomacie musí aktivněji napomáhat českým podnikatelům nejen při jejich průniku na zahraniční trhy, ale i při získávání investic. Všechny instituce placené z veřejných prostředků musí jednat efektivně a ve vzájemné synergii.

Motorem globálního ekonomického růstu se definitivně stala Asie. V dnešní době jsou to především země BRICS, projekt Nové hedvábné stezky či Asijská investiční infrastrukturní banka a mnohé další projekty.

Jsme za mnohem pružnější zapojení do různých aktivit některých regionálních uskupení, či aktivní spolupráce s jejich členy. Aktivní a strategický přístup, nikoli opatrnický, je na místě. Dalšími teritorii musí být Spojené státy americké, Latinská Amerika či Afrika. Jsme proti další liberalizaci obchodu mezi Evropskou unii a USA, stejně tak mezi Evropskou unií a Kanadou.

4.2       Bezpečnost a obranyschopnost České republiky

Jednou ze základních priorit SPO je zajištění obranyschopnosti ČR a bezpečnosti jejích obyvatel v míře, odpovídající aktuálním mezinárodním hrozbám a rizikům, která z nich pro ČR plynou:

 Za největší hrozbu pro bezpečnost ČR a stabilitu jejího politického, ekonomického a sociálního systému považuje SPO neřízenou masovou migraci milionů obyvatel ze zemí, jejichž kultura, životní styl, sociální cítění a náboženství je s naší kulturou, hodnotami a stylem života zcela neslučitelné, na území Evropy. Pokračující migraci vnímáme jako vážné ohrožení samotné existence naší země a zásadní hrozbu pro bezpečnost, majetek i životy našich občanů.

 Bezpečnostní hrozbou pro ČR je podle názoru SPO rovněž možnost rozšíření ozbrojeného konfliktu z východu Ukrajiny na celé její území, což by mělo za následek příchod dalších milionů migrantů z Ukrajiny, z nichž by zřejmě nejvíce směřovalo do jazykově blízkých zemí, zejména do ČR a na Slovensko. Tato hrozba v sobě zároveň nese i riziko vzniku rozsáhlého válečného konfliktu mezi Ruskou federací a armádami zemí NATO na území Evropy, vyvolaného ať už náhodou, nebo úmyslnou provokací jedné ze stran.

 Riziko rozpoutání války v sobě skrývá i současný konflikt v Sýrii, kde se, kromě zde na pozvání legální vlády Syrské republiky oficiálně působícího Ruska, více či méně skrytě vojensky angažují i vlády mnoha dalších zemí, včetně USA.

SPO bude k zajištění bezpečnostních zájmů ČR a ochrany práv a oprávněných zájmů občanů vytvářet a rozvíjet komplexní bezpečnostní systém, který bude efektivně propojovat rovinu politickou (vnitřní i zahraniční), vojenskou, vnitřní bezpečnosti a ochrany obyvatel, hospodářskou, finanční, legislativní, právní a sociální. Základem tohoto systému bude především legislativní zpracování působnosti a vzájemných vazeb jednotlivých složek. Bezpečnostní systém musí neustále reagovat na měnící se podmínky a změny v bezpečnostním prostředí a vznikající nové hrozby. Z tohoto důvodu je nutné vnímat bezpečnostní systém ČR jako otevřený a dynamicky se rozvíjející systém.

SPO musí nadále prosazovat v rámci bezpečnostního systému ČR takový systém, který zajistí bezpečnost občanů v ulicích, v domácnostech, na pracovištích a volném čase. Boj proti kriminalitě a ohrožování bezpečnosti občanů je pro SPO navýsost důležitým zájmem. Jedním z rizik pro bezpečnost ČR, omezujícím podstatně její schopnost bránit své území a obyvatelstvo, je i současný stav Armády ČR. Zkušenost nám ukazuje, že spoléhat se plně jen na pomoc NATO a EU není možné. Dosavadní, již více jak rok trvající bezzubá politika vedení EU, spolu s odmítavým přístupem velení NATO k problémům, které přináší masová migrace evropským členům Aliance, nedokázala zajistit ani elementární ochranu hranic Schengenského prostoru, natož migraci zastavit.  Paradoxně ačkoliv je česká armáda bojeschopná a je i dobře vycvičená, její přínos obranyschopnosti ČR je mizivý. Hlavními důvody jsou: 

 ▪ nedostatečné počty vojáků a klíčových druhů vojenské techniky,

 ▪ neexistující systém přijímání a výcviku záloh,

 ▪ chaotická struktura výzbroje, výstroje, spojovacích prostředků a dalšího vybavení, daná mnohaletým zaměřením pouze na zahraniční mise,

 ▪ špatné logistické zabezpečení vosk,

 ▪ téměř nulové zásoby výzbroje a výstroje nejen pro případné zálohy, ale dokonce i pro stálý stav,

 ▪ nedostatečné zásoby munice pro hlavní zbraňové systémy, 

 ▪ zhroucený systém nákupu zbraní, vybavení a služeb.

 Z uvedených důvodů není česká armáda v současné době schopna efektivně zajišťovat obranu území ČR a bezpečnost obyvatel země, ani plnit závazky vůči spojencům v NATO. Armáda není připravena plnit vůči občanům ČR na vlastním území obranné a logistické funkce při koordinovaných teroristických akcích větších skupin, při přírodních katastrofách velkého rozsahu, spojených s výpadky zásobování energiemi, vodou a potravinami, ani při rozsáhlých epidemiích neznámých chorob. Za této vyhrocené situace považuje SPO za nezbytné radikálně a urychleně zlepšit připravenost, bojeschopnost, vycvičenost a vybavenost ozbrojených sil s důrazem na klíčový význam Armády ČR. SPO je vážně znepokojena zejména faktem, že Armáda ČR by v případě organizovaného pokusu o nelegální průnik většího množství migrantů na území ČR nebyla schopna této akci zabránit, a to ani v součinnosti s Policií ČR! Varující jsou zejména tyto skutečnosti:

  skutečné počty bojeschopných příslušníků Armády ČR, výzbroje, výstroje, techniky a dalšího potřebného vybavení (včetně zbraní, munice, náhradních dílů, výstroje, potravin, atd.) činí pouhých 13 % souhrnných tabulkových počtů. V případě potřeby je současná armáda schopna nasadit nanejvýš čtyři tisíce bojeschopných a vycvičených vojáků, protože její současná naplněnost včetně dobrovolných záloh činí necelých 70 % (celkem má současná armáda okolo 24 tisíc příslušníků, z toho je však cca 12 tisíc uniformovaných vojenských úředníků a 8 tisíc občanských pracovníků vojenské správy),

 v  roce 2005 byla bez referenda zrušena základní vojenská služba, a tím zanikl i výcvik mladých mužů (případně i žen) ve schopnosti zacházet se zbraněmi a v případě potřeby bránit sebe, své blízké a svou vlast. České republice dnes chybí nejen vycvičené zálohy za posledních 15 let, ale i transparentní ustanovení zákona o obraně ČR, upravující povinnost alespoň části mužské populace v případě krizové situace nastoupit na základě rozhodnutí politického vedení země službu v ozbrojených silách. ČR má sice k dispozici přibližně dva miliony mužů ve věku od 18 do 50 let, ti jsou však až na výjimky nepřipraveni a nevycvičeni k vojenské službě, a navíc ani Armáda ČR, ani Správa státních hmotných rezerv nemá pro tyto zálohy vyčleněn ani zlomek potřebné výzbroje, výstroje a techniky,

 armáda ani samostatně, ani v součinnosti s ostatními složkami ozbrojených sil není cvičena a připravována na řešení reálných krizových situací, jako je zvládání náporu ilegálních migrantů na hranicích ČR, likvidace následků rozsáhlých a koordinovaných teroristických útoků, opatření k zamezení útoků na sklady zbraní a munice, zvládání pandemií chorob nebo humanitární činnosti v případě výpadků zásobování obyvatelstva potravinami a vodou.

 politická vedení armády, počínaje ministry obrany a konče jejich náměstky počínaje rokem 1994 byli až na výjimky naprostými laiky, kteří nerozuměli ani obranyschopnosti státu, ani potřebám armády. Generální štáb Armády ČR má značně omezené pravomoci a je zcela závislý na neodborném rozhodování politického vedení resortu obrany,

 v katastrofální situaci je rovněž vojenské zpravodajství, které se bude ještě mnoho let potýkat s neblahým dědictvím nedávné doby. Od konce 90. let, kdy byli z jeho vedení postupně vytlačováni zpravodajští odborníci, se pod vedením nekvalifikovaných velitelských kádrů postupně transformovalo v nástroj mocenského boje mezi politiky, a prostředek diskreditace lidí, nepohodlných politikům, jejich milenkám a kmotrům s nimi spojených. Vrcholným důkazem neloajality a neprofesionality této instituce, která by měla být jedním z pilířů bezpečnostního systému ČR, bylo angažmá jejích vedoucích funkcionářů v kauze „Nagyová".

Ke zlepšení připravenosti Armády ČR SPO navrhuje:

 prostřednictvím zpravodajských služeb a analytických struktur v působnosti vlády ČR analyzovat rizika, objektivně ohrožující ČR a bezpečnost jejích obyvatel,

 souběžně s touto analýzou, pod vedením vlády a kontrolou Parlamentu ČR, provést veřejný audit resortu obrany, popsat jednoznačně skutečný stav civilní části a Armády ČR, otevřeně pojmenovat hlavní problémy a příčiny jejich vzniku. Na návrh vlády ČR přijmout cestou Parlamentu ČR krizový program posílení schopností AČR, vedoucí ke zvýšení jejích schopností reagovat v součinnosti s Policií ČR a Hasičským záchranným sborem účinně na konkrétní krizové situace, primárně na území ČR, a v případě potřeby i v rámci sil NATO,

 v rámci resortu obrany osamostatnit Generální štáb Armády ČR, vrátit mu původní odpovědnosti a kompetence. Výcvik armády ve schopnostech reakce na konkrétní rizika plánovat a provádět v součinnosti s Policií ČR, Hasičským záchranným sborem (HZS) a místními samosprávami. Do výcviku zahrnout i situace, související se zabraňováním masových průniků migrantů na území ČR, včetně nácviku uzavření a střežení ohrožených úseků státní hranice. K tomu směřovat i investice do technických prostředků pro střežení hranic ČR a zbraňových systémů, vhodných pro zásahy v těchto operacích. K přípravě jednotek Armády ČR i Policie ČR využívat zkušeností válečných veteránů, kteří nemalou část své vojenské služby plnili ve složitých válečných podmínkách v zahraničních misích, včetně misí v zemích s islámským náboženstvím, kulturou a stylem života a znají mentalitu tamějších obyvatel, jejich kulturu a styl života,

 českou armádu transformovat do organizační struktury divizního typu o síle 2 až 3 universálních mechanizovaných brigád. Výrazně zvýšit počty bojeschopných příslušníků pozemních sil, včetně příslušníků speciálních jednotek a komand (například po vzoru armády Izraele, která má největší zkušenosti z boje s islámským terorismem v masovém měřítku. Dosáhnout počtu do 15 tisíc bojeschopných příslušníků Armády ČR, schopných rovněž samostatně cvičit a doplňovat zálohy, včetně možného vytvoření jednotek tzv. Národní gardy, které by měly za úkol, v případě krizové situace, bránit politicky a hospodářsky významné objekty a podílet se na ostraze hranic ČR,

 v rámci krizového programu posílení schopností Armády ČR urychleně zpracovat dílčí programy obnovy a modernizace zbraní, technických prostředků, výstroje a logistiky. Současné úřednické struktury akvizičního systému transformovat do podoby Národního úřadu pro vyzbrojování, působícího ve strukturách resortu MO, ale v podřízenosti premiéra, s ředitelem jmenovaným prezidentem a odpovídajícím se Parlamentu ČR. Pro potřeby výcviku, včetně potřeb spojenců v rámci NATO, ponechat svojí rozlohou a vybavením výjimečné vojenské výcvikové prostory Boletice, Doupov a Libavá. Jejich zmenšení či likvidace by oslabilo schopnosti ČR připravovat se k obraně svého území a jeho obyvatel,

  zvyšovat postupně rozpočet resortu obrany příštích pět let nejméně o 3 - 4 miliardy ročně, pod dohledem Parlamentu ČR. Strukturálně a procesně (tj. cestou souběžného budování nezávislého Národního úřadu pro vyzbrojování) zajistit jejich směrování především ve prospěch nárůstu schopností Armády ČR. Hledat možnosti financování rozvoje obranyschopnosti ČR i z jiných zdrojů, například cestou investic do rozvoje schopností letectva ČR ze zisků Řízení letového provozu ČR, s. p. Vytvořit zákonné podmínky, umožňující při nákupech výstroje, výzbroje a techniky, vyráběné v ČR, preferovat na základě programů vlády ČR české výrobce,

 novelizovat zákon o branné povinnosti tak, aby umožňoval na teritoriálním principu provádět základní a zdokonalovací výcvik vybraných ročníků zdravé populace pro potřeby ozbrojených sil ČR a vytvářené Národní gardy na celém území ČR.  Dosáhnout stavu, umožňujícího v případě ohrožení svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením. Rostoucí počty záloh postupně zajišťovat nákupem výzbroje, výstroje a technického vybavení, v souladu se zákonem o ozbrojených silách ČR, včetně využití zbraňových systémů, jimiž AČR dosud disponuje, ale považuje je za zastaralé a nedovolit jejich odprodej. Tyto zbraňové systémy využít u vytvářených jednotek tzv. Národní gardy,

 ve spolupráci s Asociací obranného průmyslu podporovat rozvoj výrobní báze českých firem zabývajících se výrobou techniky, výzbroje a výstroje, použitelných pro armádu a policii ČR i pro další složky bezpečnostního systému ČR.